Pasáž: marek 4,21-250
- 21A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
- 22Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
- 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“
- 24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.
- 25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
- 26Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;
- 27ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
- 28Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
- 29A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
- 30Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
- 31Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;
- 32ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“
- 33V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.
- 34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
- 35Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“
- 36Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
- 37Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
- 38On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“
- 39Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.
- 40Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
- 41Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“