Homilie apoštolského nuncia Mons. Erwina Josefa Endera
na slavnost sv. Cyrila a Metoděje, Mikulčice, 5. července 2002

Ctění spolubratři biskupové, milí kněží a řeholníci, milí bratři a sestry v Kristu,
Po té, co jsem již dnes ráno společně s vašimi biskupy na Velehradě slavnostní bohoslužbou uctil památku obou svatých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, vítám vás nyní všechny srdečně zde v Mikulčicích na této pobožnosti ke cti týchž svatých.
Jako se této eucharistické slavnosti v minulém roce zúčastnil můj předchůdce, arcibiskup Coppa, aby se s vámi rozloučil, pozval mne nyní váš biskup, abych dnes byl "na uvítanou", jak to vyjádřil, hlavním celebrantem a kazatelem. Tuto jeho přátelskou nabídku k tomuto mému prvnímu setkání s vámi jsem s povděkem přijal.
Jak je vám jistě známo, není apoštolský nuncius pouze diplomatickým zástupcem Svatého stolce u vlády té které země nýbrž také zástupcem Svatého otce před biskupy a věřícími tamní místní církve. Apoštolský nuncius není jen diplomatem nýbrž také biskupem a jako takový má za úkol Božímu lidu zpřítomňovat a dávat zakoušet pastýřskou lásku a péči nevyššího pastýře Církve, nástupce Petrova.
Má přítomnost ve vašem středu a v české církvi má být výrazem a potvrzením obzvláštní lásky a pastorační péče, které Svatý otec chová ke křesťanům ve vaší zemí. Pomocí svého zástupce vám chce být papež sám na blízku. Jeho přítomností má být ještě dále prohloubena a upevněna jednota mezi vaší církví a Petrovým nástupcem.
V duchu celosvětové jednoty katolické Církve se věřící všude po světě při každé eucharistické slavnosti modlí nejen za svého místního biskupa nýbrž i za Svatého otce, jemuž Kristus coby nevyššímu pastýři svěřil Církev, aby pásl a vedl jeho ovce. To chceme konat při dnešní bohoslužbě i my.
Oba velcí svatí, svatý Cyril a svatý Metoděj, jejichž památku dnes uctíváme, přinesli před více než jedenácti sty léty vašim předkům i sousedním slovanským zemím evangelium a víru v Ježíše Krista. Zároveň je začlenili do "jedné, svaté, všeobecné a apoštolské Církve". Papež Hadrián II. osobně vysvětli svatého Metoděje na biskupa a poslal jej jako svého vyslance a prvního slovanského arcibiskupa do vaší země.
Tito oba svatí bratři jsou zakladateli křesťanské kultury ve vaší zemi a otci vaší víry. Jejich slavnost by nám měla být vždy příležitostí, abychom si radostně a vděčně uvědomovali cenný dar křesťanské víry a své přináležitosti k Církvi Ježíše Krista. Vy sami jste museli celá desetiletí komunistického útlaku a pronásledování toto cenné dědictví vašich předků bránit s mnoha a často těžkými oběťmi.
I v našem takzvaném "pokrokovém" světě stále existují lidé, filozofie a režimy, které nám chtějí namluvit, že nad mraky není žádné nebe. Chtějí uzavřít člověka do jeho konečnosti, jakoby se vše končilo smrtí. To byla ta velká ideologická lež ateistického komunismu. Je to i žitá lež dnes hojně rozšířeného praktického materialismu.
Protináboženská propaganda minulosti nezůstala bohužel ve vašem národě bez tragických následků. Spatřujeme je v tom, že o sobě i dnes, kdy již přiznání se k náboženství nepředstavuje žádné riziko, údajně 60% obyvatelstva uvádí, že už nepatří k žádnému náboženskému společenství. To je velké varovné znamení! Více než polovina občanů vaší země ztrácí nebo již ztratila víru, kterou svatí Cyril a Metoděj přinesli vašim předkům.
Zajisté, člověk může - a už se o to mnohokrát pokusil - budovat svět a společnost bez Boha. Stejně tak často mu však bylo dáno trpce pocítit tragické následky toho: do nebe volající nespravedlnosti, vraždy a zabíjení, pustošivé války, poroba a dokonce likvidace celých etnických skupin a národů.
Bez Boha staví nakonec člověk svou pozemskou vlast sám proti sobě a proti svému vlastnímu blahu. Papež Pavel VI. jednou výstižně řekl: "Člověk může bez Boha žít, ale bez Boha nemůže být skutečně šťastný." Svatý Augustin vyjadřuje stejnou zkušenost známými slovy: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě."
Milí bratři a sestry, učte se znovu brát svou křesťanskou víru jako cenný dar a dědictví, které jste přijali od svých předků. Vskutku, se svatým Pavlem víme, že tento cenný poklad neseme v rozbitných nádobách. Vždy jej můžeme zase ztratit, což je dnes bohužel případ mnoha našich bližních. Proto musíme svou křesťanskou víru uvědoměle a starostlivě střežit, odvážně bránit a neustále ji prohlubovat a rozvíjet.
Buďte jako otcové vaší víry Cyril a Metoděj radostní a šťastní, že patříte k Církvi Ježíše Krista a buďte apoštoly a zvěstovateli své víry. My křesťané nemáme žádný důvod schovávat se v dnešní lhostejné a nenáboženské společnosti. Musíme být přesvědčeni o tom, že ve svých rukou a ve svých srdcích skutečně neseme poklad, který může obohatit i druhé a na nějž také dnes mnozí lidé vědomě či nevědomky čekají.
Každý člověk, i když se to zdráhá přiznat, má vskutku ve svém nejhlubším nitru hlad po Bohu. V lidském srdci je prázdnota, kterou může naplnit pouze Bůh. Ohlížíme se po hodnotách, které mohou dát naší přičinlivosti i našemu trápení nějaký smysl, našemu životu cíl a naší lásce vytouženou plnost. Všichni nakonec toužíme po věčně trvajícím životě a štěstí a ty nám může dát pouze Bůh.
Hlad po Bohu je bytostnou součástí naší lidské přirozenosti a povolání. To sice nebrání tomu, aby vždy nebyli lidé, pro něž zůstává Bůh prázdným pojmem. Přesto jev dnešním světě i při oněch zmíněných 60% vašich spoluobčanů, kteří se nehlásí k žádnému vyznání, zajisté mnohem více lidí, než se domníváme, kteří vědomě či nevědomě hledají Boha, protože je všechno, čeho dosáhli a co vlastní - a může toho být opravdu hodně a krásného - nakonec nenaplňuje.
Buďte proto, milí bratři a sestry, těmto lidem jako svatí Cyril a Metoděj přesvědčenými a přesvědčivými posly víry. Nemůže nás nechávat lhostejnými, že se cenné dědictví těchto dvou velkých misionářů vaší vlasti ve vašem národě opět ztrácí. Jako oni nesete i vy odpovědnost za spásu všech lidí, neboť Bůh chce, aby všichni byli spaseni.
Modleme se proto spolu se vstupní modlitbou dnešní liturgie za váš národ a za všechny slovanské národy: "Bože, Spáso všech lidí, tys skrze bratry Cyrila a Metoděje daroval slovanským národům světlo a pravdu. Dej, ať i my se srdcem připraveným přijímáme tvé poselství a staneme se národem sjednoceným v pravé víře a vyznání. Prosíme tě o to skrze Krista, našeho Pána." - Amen!
Ať Bůh žehná vám, vašim farním společenstvím a rodinám!
Pochválen buď Ježíš Kristus!

Vice informaci na Texty, články, promluvy