Žádný obraz není dokonalý. Žádná kniha neřekne úplně vše, čehož je důkazem i samotné evangelium. (srov. Jan 21; 25) Tak ani můj obraz motýla není vykreslen do všech podrobností. Ani můj článek není rozvedený do úctyhodného teologického traktátu. Ba dokonce se může zdát matoucí a mlhavý, ale chtěl bych vás dovést k meditování nad obrazem motýla i podle mých kusých a neuspořádaných myšlenek. Vždyť teologie má být krásná, má "sytit" napohled - nejen abstraktní rozum. Daleko lépe by se dala pochopit božská tajemství, kdyby byl čtenář sycen uměním, které otvírá souvislosti ukryté za slovy manuálů.
Uvažujme nad "teologií dívání": Jediný pohled na Otce nás jednou naplní tak, že se z toho okamžiku budeme "vzpamatovávat" celou věčnost.
Obraz (ikonu) Krista máme nosit před očima celý život - Budou hledět na toho, kterého probodli. Hle, beránek Boží. Pohled na harmonii Syna nás obrací k pohledu na vlastní disharmonii a vyvolává v nás touhu po účasti na jeho harmonii - vypadat jako Syn. A Duch Svatý? Stejně jako jsou rozmanité vztahy; stejně jako duha, symbol smíření a smlouvy, hraje všemi barvami, jistě zahlédneme i v Duchu onu bohatost duchovních barev.
Ale abych se dostal k myšlence, kterou považuji v tomto článku za důležitou. Je to obraz motýla. Našel jsem, možná znovu/vynašel, nový smysl v symbolice. Vidím motýla jako symbol Krista - jako toho, v němž se uskutečňují dějiny spásy, a jako vyjádření úkolu teologie. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zj 1;8)
Kristus je centrem dějin, svým vtělením, završeným svou smrtí a zázrakem vzkříšení, se ukázal jako Vševládce - Všemohoucí. Kristus stojí i na počátku stvoření. Otec fascinovaný krásou Syna, v níž se vidí jako v zrcadle, podle Syna a v Synu tvoří svět a člověka. Kristus je i omegou stvoření - v den svatby stvoření s Beránkem / Kristem - bude jako vládce kralovat novému rájí, Nebeskému Jeruzalému.
Tělo motýla je Ježíš Nazaretský, vtělený Bůh. Je centrem, středem, neuralgickým bodem dějin, ke kterému vše směřuje. Lidská a božská přirozenost je znázorněná dvěma tykadly. Ježíš vešel viditelně do dějin, umístíme ho tedy do středu našeho času (chronos), jedno křídlo jsou dějiny světa od stvoření až do příchodu Spasitele a druhé křídlo je doba nové smlouvy až do konce světa. I toto druhé křídlo je uzavřené, vždyť onu hodinu naplnění Otec zná. Kristus je schopen pohybovat křídly - je Pánem nad dějinami.
Úkolem teologie je pak vybarvovat křídla motýla do stále jemnějších podrobností. Poznávat jak krásný je Pán. Barva střídá barvu, vzájemně se prolínají, míchají, září. Skrze ni může církev proniknout mnohem víc i do smyslu Písma než pouhou logikou či analýzou textu. Myslím, že každý teolog by měl mít v šuplíku alespoň jednu sadu pastelek nebo voskovek. Kdo má pouze bílý papír a černé (či modré) pero, ten se o mnoho ochuzuje: teologie září barvami. Zkuste vybarvit motýla a uvidíte jak je teologie krásná.
