Co to je volontariát ?

Volontariát je dobrovolnická služba mládeže katolické církvi. Jedná se o nový pastorační a evangelizační projekt církve v České republice. Volontér je mladý člověk, který na rok přerušuje svá studia nebo zaměstnání, aby dal část svého života Bohu ve službě druhým lidem, především dětem a mládeži. Svým rozhodnutím pro dobrovolnickou službu tak konkrétně odpovídá na vyzvu papeže Jana Pavla II. a biskupů zapojit se do evangelizace a pastorace v církvi. Této službě předchází roční příprava formou víkendových setkání, která vrcholí měsíčním pobytem v diecézním centru života mládeže. 

Církev si od volontariátu slibuje oživení pastorační a evangelizační činnosti ve farnostech, rozvoj této činnosti v náročnějších částech diecézí (např. pohraničí), prohloubení spolupráce kněží a laiků a vytvoření živého křesťanského společenství v místní farnosti. Pro volontéra je to především hluboká formace, která může obohatit další život o zkušenosti z živého společenství, z práce s mládeží, prohloubit osobní vztah k Bohu a k lidem a pomoci při rozpoznávání svého povolání…

Mladí dobrovolníci jdou po skupinkách do farností, kde žijí s knězem ve společenství a pomáhají mu v jeho službě převážně vytvářením volnočasových aktivit pro děti a mládež. Volontariát využívá zákon o dobrovolnické službě č. 198/2002 Sb.


Symbolika loga volontariát

Ústředním motivem je písmeno „V“ tvořené křížem a šipkou, které značí Volontariát.
Kříž – symbol Krista, Boha, který vše zaštiťuje a dává smysl. Šipka značí poslání volontérů jít do celého světa, který je pod ní znázorněn. Kopeček na kterém stojí písmeno „V“ může představovat horizont slunce, světlo a to vysvětluje zároveň umístění zeměkoule v logu

 

Svědectví
Ahoj, jmenuji se Vašek, je mi 24 let a jsem volontér. To znamená, že vykonávám dobrovolnickou službu v katolické církvi v ČR. A jak jsem se k tomu dostal? Jednoduše…

S blížícím se koncem mého studia na ČVUT v Praze jsem se začal rozhodovat, co po vysoké škole se svým životem. Díky tomu, že jsem si záměrně prodloužil studium o půl roku, mě minula povinnost vojenské (v mém případě civilní) služby. Toužil jsem vykonat něco užitečného pro společnost ještě předtím, než „zapadnu do práce“, kde bych se pak těžko na delší dobu uvolňoval. Něco, co vyžaduje celého člověka na plný úvazek 24 hodin denně. Přemýšlel jsem o práci v některém misijním centru v zahraničí, v týmu centra života mládeže nebo o volontérské službě. Nebylo to snadné, vše mělo své pro i proti. Také jsem musel opustit všechny nátlaky světa, ať již na zajímavé pracovní nabídky nebo kariéru tanečníka. Nakonec jsem se rozhodl stát se volontérem. 

A proč tedy dobrovolnická služba? Určitě splňuje podmínku totálního nasazení pro dobrou věc – pro boží Království. Je to „práce“ především s dětmi a s mládeží v týmu mladých, žitém jako společenství v jednotě s knězem. Je to nový projekt, který otevírá široké možnosti praktického využití pastorace a činnosti volontérů. Chtěl jsem tuto službu podpořit, protože jsem přesvědčen o jejím smyslu a důležitosti jak pro církev, tak pro celou společnost. Velkou odpovědnost vidím v tom, že tvoříme nový model pastorace a evangelizace ve společnosti a záleží především na společenství týmu a kněze, jakým způsobem budou své poslání naplňovat. Podle slov Pána chci jít do světa, tam, kam mě poslal, hlásat evangelium a přinášet do srdcí Ježíše. Snažíme se žít hlavně opravdové společenství jako tým mladých a kněze v jednotě s Bohem, a tak utvářet místo setkávání s Pánem. Já sám si od volontariátu slibuji především duchovní formaci svého života, zkušenost života ve společenství a práce s lidmi jako přípravu na své pozdější povolání, ať již bude jakékoliv.


Dobrovolnická služba v Zátoru

Zátor ve Slezsku je jedním se tří míst, kam letos v létě nastoupili mladí lidé, aby zde vykonávali dobrovolnickou – volontérskou službu. Proč jsou právě zde a co zde dělají? Zeptali jsem se přímo jich.

Odpovídají volontéři ze Zátoru.

Zátor je jednou z mnoha vesnic ve slezském pohraničí, kde není vždy lehké pro kněze vykonávat svoji pastorační a evangelizační činnost. Kromě vysokého procenta nezaměstnanosti k tomu přispívá i skutečnost oblasti sudetů. A právě proto jsme sem byli vysláni my – volontéři, abychom společně s místním knězem vytvářeli místo hlubokého společenství ve víře a svoji přítomností a činností nějak oslovili a zasáhli místní kraj i s širokým okolím.

Žijeme zde na faře, jeden chlapec, dvě děvčata a pan farář. Lenka s Pájou mají svůj pokojík, Vašek a otec Marcel také. Ráno a večer se společně modlíme a přes den se ještě obvykle setkáváme všichni u jídla(vaříme si sami). Program přes den je většinou daný týdenním plánem. Snažíme se věnovat především dětem a mládeži, takže pro ně vytváříme volnočasové aktivity, nabízíme různé kroužky a výuku náboženství a připravujeme víkendovky. Chodíme mezi děti a mladé do vesnice, do školy, hrajeme si s nimi, povídáme si a snažíme se jim svým postojem a chováním ukazovat hodnoty života, které mají smysl. Jeden den za námi chodí na faru. Jezdíme také navštěvovat staré a nemocné. S mladými, kteří chodí do kostela se pravidelně scházíme na společenství a také trénujeme kytarový doprovod k bohoslužbám. Naše činnost není zaměřena jen do Zátoru a okolí. Čas od času vyjíždíme např. mezi mladé na vysoké a střední školy nebo mezi studenty připravující se na kněžskou službu. Snažíme se, aby naše aktivity a činnost měly trvalý charakter resp. pokračování až my odejdeme (i když volontéři v Zátoru budou ještě příští dva roky), takže zapojujeme místní mládež a farníky, aby dokázali pokračovat a vést sami zase další.

Pro nás samotné je pobyt zde velkým přínosem, chvilkou k zastavení se ve shonu světa, zamyšlení se nad sebou a třeba chvilkou k znovu ujasnění si svých priorit a postojů. Formace volontariátu je dobrou zkušeností pro další náš život. Jsme rádi, že jsme zde, děkujeme, že zde můžeme být a doufáme, že nejsme poslední volontéři.
Díky za přijetí farníkům a obyvatelům obce Zátor a okolí.

Více informací o volontariátu naleznete na www.signaly.cz nebo přímo zde

Václav Vacek


Vice informaci na Texty, články, promluvy