Homilie Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho, brněnského biskupa
Den svatých Petra a Pavla je pro mě vždycky slavností. Nejen tím, že jsou hlavními patrony brněnské diecéze a v katedrále jim zasvěcené je slavnostní bohoslužba, ale především tím, že je to slavnost odkrývající tajemství Božího působení.
Myslím, že žádný z nás - pokud by to spočívalo na našem rozhodnutí, by nesvěřil úřad prvního papeže člověku, který nebyl moc vzdělaný, ani zvlášť bystrý, a navíc byl ještě ukvapený. A co víc - jeho řeči se neshodovaly s tím, co nakonec v tlaku okolností udělal a čím se dostal po Jidášovi nejníž ze všech apoštolů. Jak bychom se na něj v tu chvíli dívali ?
Vždycky se zachvěji, když o této situaci čtu v evangeliu svatého Lukáše: Pán se právě v této chvíli obrátil a pohlédl na Petra tak, že se pod jeho pohledem lítostí rozplakal.
Věřím, že se takto Pán dívá i na každého z nás.
Vůči Šavlovi je Boží jednání podobné. Šavel, horlivec, pustoší křesťanské obce, vniká do domů, zavírá do žaláře muže i ženy, soptí vztekem a hoří touhou zabíjet učedníky Páně, najednou u Damašku slyší: Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?
A když za chvíli se do jeho srdce vepíšou ještě slova. " Já jsem Ježíš...", stane se z něj jeden z nejvěrnějších Kristových vyznavačů.
Převratné události ze začátků křesťanství, nás i dnes ujišťují o Boží moci a lásce, kterou o slavnosti apoštolů Petra a Pavla můžeme vždycky znovu objevit. Boží láska z těchto dvou mužů udělala dar pro druhé. I my se v této chvíli můžeme z jeho lásky, která je věčná a nikdy nepřestává, radovat.
Modlím se za to, abychom ji také dokázali objevovat vzhledem k druhým i vzhledem k sobě a vděčně za ni Bohu děkovali.
