Svědectví - Pavlína

Dobrý den, ráda bych se s vámi podělila o svém svědectví. Nepocházím z věřící rodiny, maminka je sice pokřtěná, bratr byl také, ale já jsem se narodila v "nesprávné době", kdy byla víra nesmyslně zakazována, tak mě nepokřtili.Ve své duši, jsem přesto cítila touhu poznat nepoznané. Vždy, když jsem měla nějaký problém, obracela jsem se na PÁNA o pomoc. Moje touha být mu blíž stále rostla a nejen v době, když jsem potřebovala pomoc.Ve svém životě jsem neměla moc štěstí, byla doba, kdy jsem byla na pokraji sil a prosila PÁNA, aby si mě vzal, už jsem neměla chuť jít dal. Žila jsem v sedmiletém partnerské svazku, kde jsem prožívala více psychické bolesti, než radosti. Mám zlaté rodiče, ale nechtěla jsem je trápit a zatěžovat svými osobními problémy. Pak se objevilo světlo mého života, můj současný přítel, věřící člověk, který mě nenásilně a pomalu začínal uvádět do krásného světa, plného pochopení, klidu, vyrovnanosti a veliké lásky. Ještě dnes si vzpomínám na svoji první nedělní mši SVATOU,ten pocit, když jsem vycházela z kostela, plná radosti, síly a chuti do života, se nedá ani popsat. Konečně nastala ta chvíle, když jsem mohla být našemu PÁNU blíže.

Od té doby jsem pravidelně začala chodit do kostela, moc jsem se vždy těšila, bylo to pro mě víc, než jakákoliv materiální věc. Po čase jsem byla v úplné psychické pohodě a problémy, které jsem dřív řešila, mi připadaly malicherné a nepodstatné...Bylo to do té doby, než přišla ta veliká rána....Náhle mi zemřel jediný sourozenec, bratr, ke kterému mě vázalo silné citové pouto, zemřel mladý ve věku 37 let a zanechal tu tři malé děti. Zemřel díky bezohlednosti a lhostejnosti lidí, kteří mu nepomohli, přitom stačilo tak málo a jeho předobré srdce tu mohlo dál tlouct....V tu chvíli jsem zanevřela na vše, nebyla jsem schopna normálně existovat. Obracela jsem se na PÁNA a ptala se proč? Proč on? Odpoveď sem nenacházela...Můj životní přítel, dostal strach, že zanevřu na víru, naštěstí se stal pravý opak. Díky VÍŘE, PANU BOHU, JEŽÍŠI i DUCHU SVATÉMU, jsem se zvedla a šla dál. V každé bílé holubici, kterou vidím, nacházím tu sílu, povzbuzení a chuť žít. BOHU DÍKY! Rozmlouvám s bratrem skrze KRISTA, modlím se za něj a pilně se připravuji se svým tatínkem na křest, který bude už za nedlouho.

Těším se, že i já budu očištěna od svých hříchů a stanu se BOŽÍM DÍTĚTEM.Můj sen, být BOHU blíž se tak naplňuje a já už nemám žádné pochybnosti, ani starosti o sebe, své blízké, neboť MÁ víra MĚ uzdraví a PAN BŮH mě opatruje a naslouchá mi. .... BOŽE MŮJ, PANE MŮJ, DĚKUJI!!!!!!!!!!!!