Žalmy 78
/b/Ps/78
- 1Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
- 2otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
- 3Co jsme slýchali a o čem víme, to , co nám otcové vyprávěli,
- 4nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech , o mocných skutcích a divech, jež konal.
- 5Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
- 6aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
- 7aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
- 8a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
- 9Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy.
- 10Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
- 11zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
- 12On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
- 13Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
- 14Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
- 15Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
- 16bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
- 17Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
- 18srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
- 19A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti?
- 20Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“
- 21Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
- 22neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
- 23Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
- 24a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
- 25Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
- 26Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
- 27a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
- 28nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
- 29Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
- 30Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
- 31když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
- 32Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
- 33Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
- 34Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli , za úsvitu hledávali opět Boha,
- 35připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
- 36Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
- 37v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
- 38Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
- 39pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
- 40Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
- 41Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
- 42Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
- 43když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.
- 44Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.
- 45Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.
- 46Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.
- 47Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.
- 48Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.
- 49Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.
- 50Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.
- 51Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.
- 52Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,
- 53vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
- 54Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.
- 55Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
- 56Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,
- 57odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.
- 58Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
- 59Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:
- 60opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.
- 61Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
- 62a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.
- 63Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.
- 64Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
- 65A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,
- 66zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
- 67Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,
- 68zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.
- 69Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes , navěky ji založil jak zemi.
- 70Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
- 71od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
- 72A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.
Žalmy 77