Biřmování - troška teorie na úvod

Biřmování tvoří spolu se křtem a eucharistií trojici svátostí, které uvádějí do křesťanského života. Samozřejmě první a zásadní je křest. On je branou ke spáse i k dalším svátostem. Připomíná nám to počátky fyzického života. Křtem se rodíme k životu s Bohem, biřmováním jsme posilováni v jeho růstu, v eucharistii jsme vyživováni Chlebem života.

Svátostí biřmování se připodobňujeme apoštolům, kteří o Letnicích přijali slíbeného Ducha Svatého. Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. (Sk 2,1-4)

Slovo „biřmování“ pochází z latinského „firmare“ – posilovat, stvrzovat, upevňovat. Tato svátost nás tedy upevňuje v životě z víry a stvrzuje v nás milost získanou při křtu. Jestliže křest působí, že se stáváme dětmi Božími, spojuje nás s Kristem a začleňuje do církve, pak biřmování toto všechno ještě umocňuje a navíc nám poskytuje zvláštní sílu Ducha Svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové. 

Význam biřmování nejlépe uvidíme, když budeme pozorovat apoštoly. Už před sesláním Ducha svatého patřili ke Kristu, ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom o Letnicích je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Kristu. Tak se mají naplnit Ježíšova slova: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8).

Svátost biřmování se uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čele, spolu se vzkládáním rukou a slovy: „N (jméno), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“ 

Právě biblická symbolika oleje nám může prozradit ještě trochu víc o účincích některých svátostí, včetně biřmování. Olej je znamením hojnosti a radosti, očišťuje (mazání před i po koupeli), dělá mrštným (mazání atletů a zápasníků); je znamením uzdravení, protože hojí pohmožděniny a rány a dává vyzařovat kráse, zdraví a síle. 
Všechny tyto významy mazání olejem se setkávají ve svátostném životě. Pomazání olejem katechumenů před křtem znamená očištění a posílení; pomazání nemocných vyjadřuje uzdravení a útěchu. Pomazání posvátným křižmem po křtu, při biřmování a kněžském svěcení je znamením zasvěcení. To také vysvětluje jméno „křesťan“, označení věřících v Krista (Christos – řecky „pomazaný“).
Tímto pomazáním dostává biřmovanec pečeť Ducha Svatého, nezrušitelné znamení, že naprosto patří Kristu. Proto, stejně jako křest, i biřmování je možno přijmout pouze jednou.

Kdo biřmování uděluje?
Ve Skutcích apoštolů čteme: 
„Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.“ (Sk 8,14-17)
Z textu vyplývá, že udělování této svátosti bylo vyhrazeno apoštolům. V prvních staletích církve se biřmování obvykle slavilo společně se křtem a obě tyto svátosti uděloval otec místní církevní obce – biskup. Jak ale přibývalo farností, nemohl se už biskup účastnit všech křtů. Proto došlo k následujícímu vývoji: Na Východě zůstaly obě svátosti (ještě i s přijetím třetí svátosti - eucharistie) pohromadě a může je udělit i kněz. Používá ovšem křižmo, které posvětil biskup. Tento postup se u nás zachoval při křtu dospělých lidí.
Ve většině případů ovšem došlo k časovému oddělení křtu od biřmování a slavení svátosti biřmování zůstává vyhrazeno biskupovi. Praxe východních církví podtrhuje více jednotu uvedení do křesťanského života. Praxe latinské církve zase mnohem jasněji vyjadřuje společenství nového křesťana s vlastním biskupem, a tím také spojení s apoštolskými počátky církve.
Osobám, které jsou v nebezpečí smrti, může udělit biřmování kterýkoli kněz. 

Zpět na obsah rubriky