Otázka:
Zdravím celý kolektiv Katolika.
Chtěl bych se předně zeptat, jaký je vztah mezi Denní modlitbou církve (především ranními chválami a nešporami) a "klekáním", tj. modlitbou Anděl Páně (Raduj se, Královno...). Mám na mysli to, zda existují nezávisle vedle sebe, nebo zda Anděl Páně je jakousi náhražkou nešpor pro ty, kdo se nemodlí breviář, nebo jak to vlastně je. S tím souvisí to, zda zvonění ke klekání oznamuje i dobu k modlitbě breviáře (proč se ale potom všichni, včetně rádia Proglas, modlí nešpory po 21. hodině?), nebo zda zde není žádná souvislost.
Za druhé - z předkoncilních kancionálů jsem zjistil, že tam existovalo tzv. Offertorium. Vím, že zůstal zachován Introit, Graduale a Communio (i když se jmenují jinak). Několikrát jsem se totiž zúčastnil mše sv. bez zpěvu mešních písní, kdy kněz recitoval ony 3 antifony. Nikdy jsem však neslyšel antifonu k obětnímu průvodu. Chtěl bych se proto zeptat, zda vůbec ještě aspoň teoreticky existuje .
Za obě odpovědi děkuji.

Odpověď:
Ono, takříkajíc, všechno souvisí se vším.
V klášterech byla totiž večerní modlitba spojená se západem slunce a zvoněním. A během vyzvánění se stalo zvykem modlit se 3x Zdrávas, Maria. (Znám lidi, kteří se při zvuku sanitní sirény modlí 1x totéž za nemocné.) Z toho vznikla asi počátkem 14. století dnešní modlitba, která začíná slovy Anděl Páně. Původně se recitovala pouze večer, protože v tuto dobu - podle tradice - navštívil archanděl Gabriel Pannu Marii. Později se rozšířil zvyk modlit se tuto modlitbu i ráno a úplně nakonec i v poledne; na tom mají zásluhu především františkáni. Jde o další příležitost k posvěcování času modlitbou, a proto ji papež Jan XXII. obdařil odpustky. S trojí modlitbou pak souvisí i obvyklá pravidelná doba - 6:00, 12:00, 18:00 (tzv. "hraniční hodiny"; ale večerní zvonění se v různých zemích poněkud liší). A ve velikonoční době ji střídá Raduj se, královno nebeská.
Jako náhrada breviáře vznikl růženec; místo žaltáře se recituje 150 Zdrávas, Maria. Pro večerní chvály je obvyklá doba 17:00-18:00, ovšem ti, kdo nežijí v komunitě, která se modlí breviář společně, nejsou vázáni určitou hodinou a mohou se pomodlit v průběhu večera. Za rádio Proglas se vyjádřit nemohu, ale domnívám se, že veškerá lidská činnost se posunuje do nočních hodin v závislosti na rozvoji osvětlovací techniky. Je tak zvolena doba, kdy je většina lidí z práce doma, ztišena a má splněny běžné denní povinnosti; nezapomínejme však, že pro laiky není breviář závazný.

V případě slavení tiché mše beze zpěvu se recitují antifony. V současné době existují toliko ke vstupu introit (recituje se před znamením kříže a nahrazuje vstupní zpěv) a k přijímání communio (recituje se po přijímání kněze a nahrazuje zpěv k přijímání). Po čtení se může místo žalmu použít zpěv z graduálu. Dále existuje i zpěv před evangeliem, který zastupuje sloka mešní písně; mimo postní dobu je doplňován zpěvem aleluja. Tento verš se však nikdy nerecituje.
Antifony ke vstupu a přijímání naleznete v misále, zpěv před evangeliem je v lekcionáři. Antifona k obětnímu průvodu v současnosti neexistuje. Příprava darů je doprovázena mešním zpěvem (od přímluv po položení na otář); když se nezpívá může kněz říkat hlasitě požehnání a lid připojí zvolání Požehnaný jsi, Bože, navěky. Poněvadž mešní bohoslužba před II. Vatikánským koncilem měla částečně jinou strukturu, nelze všechny její části beze zbytku aplikovat na současný stav. Zmiňovaná antifona vytlačila ve 13. století žalm, protože věřící přestali přinášet obětní dary; dnes se dary opět přináší, proto je třeba delšího zpěvu.
Jinak předepsané "zpěvné části" jsou na ke vstupu, přípravě darů, Beránku Boží, přijímání, případně Gloria, žalm, Aleluja, aklamace a díkůvzdání.