Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den. Mám otázku ohledně hříchů neúmyslně nevyznaných při svátosti smíření (zpovědi). Je to tak, že: a) je třeba takové hříchy, dejme tomu dokonce těžké, vyznat při další zpovědi, nebo b) už to není třeba, protože ony určité hříchy už byly ve svátosti smíření, při které byly neúmyslně nevyznány, odpuštěny? Věřím, že platí b); a že je slučitelné i s KKC 1493 („Kdo chce dosáhnout smíření s Bohem a s církví, musí vyznat knězi všechny těžké hříchy, které ještě nevyznal [tzn. úmyslně nevyznal?] a na něž si po pečlivém zpytování svědomí vzpomíná.“).
Ptám se, protože jsem byl u své první zpovědi před dvěma lety a byl tehdy nervózní: i když jsem měl své vyznání napsáno - pravda, poněkud nepřehledně - myslím, že jsem něco z toho, co jsem měl napsáno či připraveno, přehlédl a nevyznal. Ale nemyslím, že to bylo skutečně úmyslné či vědomé, spíš zapracovala nervozita a zmatenost.
Kromě toho jsem po první zpovědi po delší době objevil nezanedbatelné hříchy, které předcházely mé první zpovědi a které jsem nevyznal a ani si je ke zpovědi nepřipravil či nenapsal, protože jsem si na ně při přípravě na první zpověď nevzpomněl. Zase si nemyslím, že to bylo skutečně úmyslné či vědomé.
Chci však radši znát i Vaši odpověď na otázku, kterou jsem položil na začátku. Ke svátosti smíření totiž chodím pravidelně a mrzelo by mne, kdybych k ní přistupoval jaksi „nečistě“ a polovičatě.
Děkuji mnohokrát za Vaši odpověď (která mi už dvakrát určité věci objasnila). Mějte se dobře.
Odpověď:
Co se týká teoretické části Vaší otázky, u zpovědi je třeba vyznat všechny těžké hříchy. Tedy z těch hříchů, které jsme dosud nevyznali, je třeba vyznat znovu jen ty opravdu těžké. Nemá smysl znovu se rozvzpomínat na různé drobné "delikty", které jsme z toho či onoho důvodu dosud nevyznali. K tomuto konstatování přidávám praktickou radu: zpověď není neosobní mechanismus, kterým se my sami očišťujeme, ale setkání s osobním Bohem, se kterým rozmlouváme a setkáváme se i mimo zpověď. Proto není na místě žádná úzkostlivost. Máme-li sklon své hříchy příliš přeměřovat, je na místě více velkorysosti. Dobrým pomocníkem je také pravidelné duchovní vedení u dobrého kněze nebo vzdělaného katolického laika, který Vám pro Vaše úvahy může nastavit užitečné zrcadlo.
Dobrý den. Mám otázku ohledně hříchů neúmyslně nevyznaných při svátosti smíření (zpovědi). Je to tak, že: a) je třeba takové hříchy, dejme tomu dokonce těžké, vyznat při další zpovědi, nebo b) už to není třeba, protože ony určité hříchy už byly ve svátosti smíření, při které byly neúmyslně nevyznány, odpuštěny? Věřím, že platí b); a že je slučitelné i s KKC 1493 („Kdo chce dosáhnout smíření s Bohem a s církví, musí vyznat knězi všechny těžké hříchy, které ještě nevyznal [tzn. úmyslně nevyznal?] a na něž si po pečlivém zpytování svědomí vzpomíná.“).
Ptám se, protože jsem byl u své první zpovědi před dvěma lety a byl tehdy nervózní: i když jsem měl své vyznání napsáno - pravda, poněkud nepřehledně - myslím, že jsem něco z toho, co jsem měl napsáno či připraveno, přehlédl a nevyznal. Ale nemyslím, že to bylo skutečně úmyslné či vědomé, spíš zapracovala nervozita a zmatenost.
Kromě toho jsem po první zpovědi po delší době objevil nezanedbatelné hříchy, které předcházely mé první zpovědi a které jsem nevyznal a ani si je ke zpovědi nepřipravil či nenapsal, protože jsem si na ně při přípravě na první zpověď nevzpomněl. Zase si nemyslím, že to bylo skutečně úmyslné či vědomé.
Chci však radši znát i Vaši odpověď na otázku, kterou jsem položil na začátku. Ke svátosti smíření totiž chodím pravidelně a mrzelo by mne, kdybych k ní přistupoval jaksi „nečistě“ a polovičatě.
Děkuji mnohokrát za Vaši odpověď (která mi už dvakrát určité věci objasnila). Mějte se dobře.
Odpověď:
Co se týká teoretické části Vaší otázky, u zpovědi je třeba vyznat všechny těžké hříchy. Tedy z těch hříchů, které jsme dosud nevyznali, je třeba vyznat znovu jen ty opravdu těžké. Nemá smysl znovu se rozvzpomínat na různé drobné "delikty", které jsme z toho či onoho důvodu dosud nevyznali. K tomuto konstatování přidávám praktickou radu: zpověď není neosobní mechanismus, kterým se my sami očišťujeme, ale setkání s osobním Bohem, se kterým rozmlouváme a setkáváme se i mimo zpověď. Proto není na místě žádná úzkostlivost. Máme-li sklon své hříchy příliš přeměřovat, je na místě více velkorysosti. Dobrým pomocníkem je také pravidelné duchovní vedení u dobrého kněze nebo vzdělaného katolického laika, který Vám pro Vaše úvahy může nastavit užitečné zrcadlo.
