Otázka:
Rád bych se zeptal na Váš názor o sněmu katolické církve na Velehradě ? Jaký je smysl a jaké jsou konkrétní dopady do života církve a společnosti ? Jaké jsou závěry z tohoto sněmu. Zajímal by mě také názor kněží, kteří spolupracují na Katolíkovi. Předem děkuji za Vaše odpovědi.

Odpověď:
Získat názor kněží z Katolik.cz asi nebude nejsnadnější, protože v současné době si buď dovolují, nebo se stěhují, školí, lenoší či tak podobně. A tak se stalo, že jsem tu zbyl jen já - tedy ten poslední, kdo by do odpovídání měl něco dávat, nejsa aktivním členem teamu. :-)) Ale když už jsem se k tomu nějak dostal, tak se pokusím poskládat několik myšlenek.
Předně bych chtěl vyloučit dvě extrémní pozice v hodnocení sněmu české církve. Prvním extrémem (dle mého skromného názoru mylným) je mínění, že sněm je k ničemu. Bohužel musíme konstatovat, že poměrně velká část laiků i kněžstva jej takto předběžně hodnotila. Snad pod vlivem nějakého osobního skeptického pohledu či chmurného přesvěčení mají zato, že v církvi se sice mluví, jedná, píše, ale žádný faktický význam to nemá. Zastávat takovou pozici je především projev malé či nulové víry v Boží působení, či snad snad i v Boží existenci.
Druhá extrémní pozice je nereálný progresivizmus - že totiž po sněmu bude katolická cíkev tak proměněná, že bude úplně všechno jinak, až to vlastně ani nebude katolická církev. Zastáncem takového optimistického názoru byl např. exkomunistický deník PRÁVO, který palcovými titulky hlásal, že čeští se církevní představitelé na sněmu dohodli, že i trvalí jáhnové budou sloužit mši. Věc skutečně dosud nevídaná a vyžadující velmi silnou víru ve změnu, neb ani ve Vatikánu netuší, že by to nějak mohlo jít. (Ostatně vždy jsem byl toho názoru, že ten, kdo hlásá, že svět vznikl náhodou, musí mít mnohem silnější víru než ten, kdo prostě věří, že jej tak chtěl někdo velmi inteligentní...) Abych to uvedl na pravou míru - takové očekávání je skutečně nereálné a nesmyslné. Posláním sněmu není měnit základní nauku, pojetí svátostí, celocírkevní právo atd. Naopak - posláním sněmu je zasadit do konkrétního života našeho státu a naší církve to, co bylo v obecnější rovině formulované 2. vatikánským koncilem pro celou církev. Závěry sněmu nemoho být v rozporu s naukou celé katolické církve.
Na konkrétní hodnocení a vize sněmu je ještě příliš brzy: uskutečnilo se první zasedání všech účastníků, které nemělo ještě řešit konkrétní úkoly. K čemu se zatím dospělo, to si můžete přečít na oficiálních stránkách sněmu.
Nakolik jsem měl možnost hovořit s přímými účastníky, lze říct, že jsou plní optimizmu a nepokládají to za zbytečnou věc. Já osobně oceňuji to, že se konečně přešlo od konstatování k činům. Už pěknou řádku let se kritizuje, že všechno kulhá, nic pořádně nefunguje, víra v národě neroste, církev není taková, jaká by měla být atd... To nakonec víme všichni. Jenže nějak dosud chyběli lidé - snad až na několi málo jednotlivců, kteří by tedy přišli s nějakým dobrým nápadem, jak tento stav změnit. A zase si nesmíme myslet, že na sněmu pan kardinál vytáhne z rukávu čarovný proutek a bude vystaráno. Pokud vím, nic takového nevlatní. A tak nezbývá nic jiného než poctivě pracovat a hledat. Díky velmi otevřené atmosféře účastníků se mluvilo o problémech, které definovaly už sněmovní kroužky, a tak se vymezily oblasti, na kterých je třeba pracovat. Zároveň byly ustanoveny komise, složené z odborníků na příslušnou problematiku, a ti mají před sebou několikaletou práci přednést konkrétní zpracování a návrhy. A to je nelehká a průkopnická práce. Každopádně jestliže se spojí různí odborníci, aby řešili konkrétní otázky, mají daleko větší šanci na úspěch než hledání jednotlivců. Proto fandím sněmu jako konkrétní práci na konkrétních otázkách. Je to projev toho, že církvi u nás (laické i hierarchické) skutečně leží na srdci "hlásání evangelia všem národům". A pokud věříme v moc Ducha Svatého, tak už teď můžeme doufat v opravdovou obrodu. Jen bychom se do ní měli všichni zapojit.