Otázka:
....rad bych si precetl zasveceny komentar k problemu, kdy je nutno milovat cloveka, ale odsoudit jeho pripadne zle ciny. Toto rozliseni mezi ciny a osobou mi jaksi nesedi.(Tezke dusevni choroby by mohly byt zde snad vyjimkou, ale jiz ne vedome a dobrovolne ovlivneni sebe sama drogami vseho druhu...)Mam na mysli tez dnesni rozsirene hajeni zlocincu svymi pravniky, kteri argumentuji tim, ze dotycna osoba byla v momentu zlocinu nepricetna a tudiz za to nemuze....propomina mi to popravu krvi potrisnene sekery v Kocourkove....jsem si vedom prislusnych pasazi u sv.Pavla....dekuji za komentar....

Odpověď:
Milovat znamená přát druhému dobro, a to máme každému člověku. Není to však láska, která by přehlížela či schvalovala zlo (např. omlouvat špatné jednání vlastního syna jako by o nic nešlo). Augustinovské rčení má rovněž zabránit přenesení odporu k hříchu na člověka. Právě tak, jak to odpovídá Ježíšově výzvě k lásce k ne-přátelům. Mít rád nějakého člověka aniž z toho nic nemám, je známkou pravé lásky.
Nejde tak o snahu oddělit čin od osoby, jako by spolu takřka nesouviseli, ale neopomenutí, že všichni jsou Bohem povolaní. Ač druhý spáchá cokoliv nepřísluší mi ho (od)soudit, neboť i já sám jsem hříšný a Bůh mu chce nabídnout svou lásku.
Nejde o nijak hluboký rozbor, ale přece je rozdíl mezi „nemám rád Frantu, protože mi krade jablka“ a „nemám rád, když mi Franta krade jablka“.