Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Mám vlastně dotazy dva.
1) Co znamená věta „Ego te absolvo“, kterou kněz pronáší na konci svaté zpovědi?
2) Existuje nějaká kniha, něco jako „latina pro kněze“, kde se najdou běžné obraty používané při církevních (latinských) obřadech?
Děkuji.
Odpověď:
Ad 1) „Ego te absolvo“ znamená doslova „já tě osvobozuji“ ve smyslu „zprošťuji viny“; v klasické latině se sloveso absolvo, absolvere používalo v soudním procesu při hlasování o vině (resp. nevině) a při osvobozovacím rozsudku. V českém prostředí se používají slova „uděluji ti rozhřešení“.
Ad 2) Na katolických teologických fakultách (v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích) se pochopitelně latina vyučuje jako jeden z předmětů; existují k ní i vysokoškolské učebnice, které většinou vycházejí z latinských liturgických textů; při výuce se používají tyto:
M. Přecechtělová: Latina nejen pro teology, Praha 2002;
M. Schlesinger: Základy latinského jazyka pro posluchače teologie, Praha 1997;
M. Schlesinger: Rudimenta linguae latinae, Praha 2001
a obligátní J. Špaňár, E. Kettner: Latina pro gymnázia.
Obraty používané při latinské bohoslužbě naleznete v Kancionále (506–509) a na konci 2. části VI. dílu Lekcionáře, česko-latinská bilingva je k mání i na internetu; český překlad latinské verzi víceméně odpovídá.
Mám vlastně dotazy dva.
1) Co znamená věta „Ego te absolvo“, kterou kněz pronáší na konci svaté zpovědi?
2) Existuje nějaká kniha, něco jako „latina pro kněze“, kde se najdou běžné obraty používané při církevních (latinských) obřadech?
Děkuji.
Odpověď:
Ad 1) „Ego te absolvo“ znamená doslova „já tě osvobozuji“ ve smyslu „zprošťuji viny“; v klasické latině se sloveso absolvo, absolvere používalo v soudním procesu při hlasování o vině (resp. nevině) a při osvobozovacím rozsudku. V českém prostředí se používají slova „uděluji ti rozhřešení“.
Ad 2) Na katolických teologických fakultách (v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích) se pochopitelně latina vyučuje jako jeden z předmětů; existují k ní i vysokoškolské učebnice, které většinou vycházejí z latinských liturgických textů; při výuce se používají tyto:
M. Přecechtělová: Latina nejen pro teology, Praha 2002;
M. Schlesinger: Základy latinského jazyka pro posluchače teologie, Praha 1997;
M. Schlesinger: Rudimenta linguae latinae, Praha 2001
a obligátní J. Špaňár, E. Kettner: Latina pro gymnázia.
Obraty používané při latinské bohoslužbě naleznete v Kancionále (506–509) a na konci 2. části VI. dílu Lekcionáře, česko-latinská bilingva je k mání i na internetu; český překlad latinské verzi víceméně odpovídá.
