Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Všimnul jsem si, že při mši sv. je nejednotnost v tom, kdy věřící poklekají, kdy se bijí v prsa a co při tom říkají. Jsou pro to jasná a veřejně dostupná pravidla? Nebo je to otázka místního zvyku či ustanovení v diecézích?
Odpověď:
Ta nejednotnost zde skutečně existuje. Obecné zásady lze najít ve Všeobecném úvodu do Římského misálu (součást misálu). U nás, pokud vím, vyšla v této oblasti instrukce ČBK o liturgických postojích: Smysl gest a postojů v liturgii církve, ČBK, 3. října 2000. Ani zde není vše "do puntíku" určeno. Myslím si, že dobrou zásadou je přizpůsobit se při návštěvě jiného kostela místním poměrům (problém ale je, pokud si sednete do první lavice :-)...). V té jednotě v liturgii je velká síla. Na druhou stranu to člověk nesmí brát zas nějak fundamentalisticky, jde o krásný řád liturgie, to musí ale být v nějaké přirozenosti a zdravé toleranci.
Všimnul jsem si, že při mši sv. je nejednotnost v tom, kdy věřící poklekají, kdy se bijí v prsa a co při tom říkají. Jsou pro to jasná a veřejně dostupná pravidla? Nebo je to otázka místního zvyku či ustanovení v diecézích?
Odpověď:
Ta nejednotnost zde skutečně existuje. Obecné zásady lze najít ve Všeobecném úvodu do Římského misálu (součást misálu). U nás, pokud vím, vyšla v této oblasti instrukce ČBK o liturgických postojích: Smysl gest a postojů v liturgii církve, ČBK, 3. října 2000. Ani zde není vše "do puntíku" určeno. Myslím si, že dobrou zásadou je přizpůsobit se při návštěvě jiného kostela místním poměrům (problém ale je, pokud si sednete do první lavice :-)...). V té jednotě v liturgii je velká síla. Na druhou stranu to člověk nesmí brát zas nějak fundamentalisticky, jde o krásný řád liturgie, to musí ale být v nějaké přirozenosti a zdravé toleranci.
