Otázka:
Již delší dobu mi vrtá hlavou tato věc: v naší farnosti se při každé mši ve všední den, tedy mimo neděle, čte žalm tím způsobem, že lektor přečte hlavní antifonu, lidé opakují, pak přečte celý žalm bez antifon a na závěr lidé zopakují antifonu. Vědomě se vynechává antifona po každém odstavci. (Je tedy pronesena pouze dvakrát – na začátku a na konci žalmu.) Je možné i takovéto čtení žalmu? Mně se zdá nevhodné, protože vynecháním antifony se text vzdaluje pojetí žalmu.

Odpověď:
Předně je třeba říci, že žalm je při liturgii především zpěvem, takže by měl být zpíván. Jestliže tomu tak není, měly by se hledat cesty, aby tomu tak bylo. Jestliže i přesto to v dané situaci není možné, pak může být žalm přečten. Jednou z možných variant je právě vámi uvedený případ antifonální struktury – tedy antifona, zopakovaná antifona, žalm a nakonec opět antifona (tato stavba se používá např. v breviáři). Druhou z možných variant je recitování se střídáním s antifonou po každé sloce (responsoriální struktura). Tato varianta lépe odpovídá žalmu při mši, kde se hovoří o tzv. responsoriálním žalmu.