katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice

Odeslání otázky/odkazu na e-mail

Od koho (e-mail)
Komu (e-mail)
Poslat:
Váš komentář:
 Povinné údaje jsou označeny tučně

 



Otázka:
Měl bych takový dotaz, který se týká duchovního růstu. Zajímalo by mě, jsou resp. mohou-li být jakési "deprese", výraznější poklesy nálady a těžké psychické stavy - nevím jak to mám přesně pojmenovat - průvodcem resp. pozitivním signálem při duchovním růstu a při procesu (postupného) přijímání poznávané a často tvrdé pravdy - tvrdé samozřejmě asi z pohledu "ještě neobráceného člověka". Jeden ex-seminarista mi říkal: "exercicie jsou vždy bolestné". (Otázku teď ale vůbec nesměřuji na exercicie, resp. ne pouze na ně) Otázka by se tedy dala položit tak, je-li jedna z možných cest/způsobů duchovního růstu taková, že se člověk do lepšího stavu tzv. "prodepresuje". Je tady jeden možná silný argument proti, a to Ježíšovo "poznáte pravdu a pravda vás osvobodí", což alespoň zdánlivě s depresemi rozhodně příliš neladí. Ještě z jiného pohledu se mi ale za život vykrystalizovalo takové neustále se mi osvědčující heslo, které zní "čím tvrdší, tím pravdivější", přičemž řekneme-li jej prohozeně ("čím pravdivější, tím tvrdší"), platí ještě silněji.
Ještě jedno upřesnění na závěr aby nedošlo k nedorozumění. Je jasné že cesta obrácení není procházka růžovým sadem ("vejďete úzkou branou", "zapři sám sebe a vezmi svůj kříž" apod) a že člověk bude určitou bolest prožívat. Ovšem většinou se zde asi myslí bolest nad vlastní slabostí a špatností, nad svými hříchy, která je však jasně spojená s velikou touhou po změně. Tohoto typu bolesti se však ve své otázce příliš nedotýkám. Jde mi spíš o to, kdy člověk nějak usiluje nebo se snaží usilovat o přijmutí a ztotožnění se s pro něj tvrdou pravdou (byť takto vnímá nějakou zcela zásadní pravdu o Bohu), po které - ve své sobecké přirozenosti - ne-touží a je to pro něj často něco co se "musí, protože nic jiného nezbývá", resp. ví že kdyby se vědomě nesnažil o pravdu jednal by velmi špatně. Prostě o proces, kdy touha zčásti či zcela absentuje a je to často především/jen o vůli a sebeumrtvování. Zopakuji ještě na závěr větu z prvního odstavce: "Otázka by se tedy dala položit tak, je-li jedna z možných cest/způsobů duchovního růstu taková, že se člověk do lepšího stavu tzv. "prodepresuje"." - je totiž nějakým způsobem ústřední a celý zbytek je takovým jejím upřesněním.


Odpověď:
Kdyby měl měl být duchovní život kontinuální depresí, bylo by to velmi smutné. Evangelium je poselstvím o radosti a nemělo by tedy člověka uvádět do permanentní krize. To však ještě neznamená, že by na Boží cestě neexistovaly i etapy tzv. neútěchy, jak tyto stavy nazývá Ignác z Loyoly. Člověk prožívá stavy útěchy, tedy Boží blízkosti, která se takřka hmatatelně promítá do jeho života, po těchto zkušenostech může přijít i stav neútěchy, aby křesťan svou víru nezakládal pouze na příjemných pocitech, ale aby našel Boha i v opuštěnosti Getsemanské zahrady. Každý člověk, který se vážně vydal za Kristem, má s těmito stavy svou zkušenost. Bolestivé a depresivní to může být i tam, kde se Boží požadavek dotkne nějaké rány, hříchu, neřesti, které se člověk nechce vzdát. Tolik velmi stručně a obecně, co mě napadlo k Vašemu dotazu. Bohužel nejsem schopen posoudit, nakolik je má odpověď adekvátní Vaší otázce. O stavech duše konkrétního člověka totiž nelze mluvit obecně, ale je třeba prožívané obtíže – duchovní deprese – zcela konkrétně řešit se zpovědníkem. Internetové diskutování asi nebude „tím pravým ořechovým“.


  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest