katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice

Odeslání otázky/odkazu na e-mail

Od koho (e-mail)
Komu (e-mail)
Poslat:
Váš komentář:
 Povinné údaje jsou označeny tučně

 



Otázka:
Chci se zeptat, jak přistupuje církev k tomu, když si věřící bere nevěřícího. Slyšela jsem, že to musí povolit biskup a že i ten nevěřící musí přistoupit ke zpovědi. A jak je to s výchovou dětí ve víře?


Odpověď:
Abychom mohli správně odpovědět na tuto otázku, musíme si zopakovat základní princip, že církev chce pro každého dobro. A dobrem je určitě i víra. Ve všech katechismech a všelijakých příručkách najdeme větu, že víra je velký dar, který je potřeba střežit, posilovat a rozvíjet. Proto se nedivme, že je církev ve svém kanonickém právu opatrná, když vidí, že se víra dostává do nebezpečí. A nebuďme naivní, v manželství mezi věřícím a nevěřícím (či přesněji mezi pokřtěným a nepokřtěným) víra v nebezpečí je. Učí nás tomu životní realita. Známe samozřejmě spoustu krásných párů, kdy věřící přivedl dříve nepokřtěného nebo aspoň nepraktikujícího k víře. Ale známe stejně tolik, možná spíš ještě víc případů, kdy takové manželství znamenalo pro katolickou stranu zvlažnění nebo dokonce ztrátu víry.

Proto církev ustanovila překážku rozdílnosti náboženství, do které spadá i sňatek katolíka s partnerem, který je bez vyznání. Tato překážka se ale může dispensovat (prominout); dispens v tomto případě uděluje, jak jste správně uvedla, biskup, i když právní termín „místní ordinář“ je trochu širší. K udělení dispense je třeba rozumný důvod. Dostatečným důvodem může být rozhodná vůle dvou snoubenců, kteří se chtějí vzít a jsou na manželství připraveni. Ordinář smí udělit dispens po splnění následujících podmínek:
– Katolická strana se zaváže, že se bude snažit vytrvat ve víře a že vychová ve víře svoje děti.
– Nekatolická strana musí být informována o závazku katolické strany. Musí rozumět, že se jedná o skutečný závazek, i když se k tomu nemusí formálně nijak vyjadřovat.
– Obě strany musí znát a přijmout základní prvky křesťanského manželství, tj. že manželství směřuje k dobru manželů a musí být otevřeno k plození a výchově dětí, že je to trvalý svazek jednoho muže a jedné ženy.

Takže vidíme, že nepokřtěná strana není k ničemu nucena. Už vůbec není žádoucí, aby byla nějak k víře přemlouvána, protože to by mohlo mít jen negativní účinky. Jenom trpělivost v každodenním svědectví pravého křesťanského života může nést své plody. A také samozřejmě modlitba, a to nejen věřícího partnera, ale celého farního společenství, které má pomoci, aby katolická strana mohla dostát svému závazku.

Ve skutečnosti se tedy může zdát, že jde pouze o formalitu, kterou koneckonců vyřizuje kněz, s kterým vyplňujeme protokol o uzavření manželství. Jenže tato formalita by měla stát až na konci našeho rozhodování o budoucím manželství. Náboženství by mohlo být mezi prvními věcmi, kterých si všímáme, když hledáme svého životního partnera. Ne že bychom chtěli být nějací nesnášenliví nebo neměli v úctě jiná náboženství, ale čistě prakticky z čísel víme, že manželství s rozdílným náboženstvím patří mezi ty, která jsou nejvíce náchylná k rozpadu. Společná víra je solidním předpokladem pro jednotu srdcí. Společná víra může být pevným základem při stavbě budoucího vztahu.


  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest