Otázka:
Obracím se na Vás s dotazem týkajícím se církevního sňatku, který se chystám uzavřít. Můžete mi, prosím, sdělit, zda jsou nějaká předepsaná či jen nezávazná pravidla pro svědka při tomto obřadu? Jsme konvertité, víru i křest jsme přijali až v dospělosti (20 a 21 let). Chci mít za svědka dlouholetého kamaráda, který mě k víře přivedl a je i mým křestním kmotrem, věkově jsme stejně staří. Můžete mi objasnit můj dotaz s ohledem na třeba i starší křesťanskou tradici?

Odpověď:
Samotný Kodex kanonického práva neklade na svědka při svatebním obřadu žádné požadavky (krom toho, aby byli přítomni dva svědkové). Ostatní náležitosti vyplývají z občanského práva, které požaduje, aby svědkové byli zletilí, svéprávní a osobně přítomní uzavření sňatku. Rodinný nebo jiný vztah ke snoubencům nemá právní relevanci v kanonickém (církevním) ani občanském právu. Předpokládá se rovněž, že svědek bude s to porozumět podstatě uzavírání manželství, tzn. vědomě reflektovat samotný úkon, tedy manželský slib. Přitom není požadováno, aby byl sám katolickým křesťanem; jeho vyznání a vztah k církvi rovněž nemá právní relevanci. Svědkové zde totiž zvláštním způsobem zastupují veřejnost, resp. Boží lid – křesťanské manželství je uzavíráno před Bohem a před církví, jelikož samo manželství je obrazem vztahu Krista k církvi, jak o tom píše sv. Pavel (Ef 5,29–32).
Ve Vašem případě není žádná kanonickoprávní překážka, aby jedním z Vašich svědků byl Váš křestní kmotr. Není mi známo ani žádné zvykové právo nebo tradiční podání, které by to znemožňovalo. Výběr svědka (resp. svědků) je čistě na Vás.