Otázka:
Zdravím vás.
Zajímalo by mě,jak je to s vírou u ment.postižených lidí. Může jít mentálně postižený člověk k prvnímu sv. přijímání, i přesto že třeba jen zhruba pochopí o co jde, ale ve své podstatě je to věřící človíček milující Boha?
A když nebyl u prvního sv. přijímání a občas si jde pro sv. hostii, je to hřích? I přesto že si neuvědomuje i po opakovaném upomínání, že dělá něco špatného?
Předem děkuji.

Odpověď:
Mentálně postižení jsou stavěni na úroveň dětí, která jim odpovídá. Nemohou přijmout některé svátosti podle toho, co je k nim požadováno.
Tedy k biřmování užívání rozumu, k Eucharistii dostatečné poznání, svátosti smíření nejsou vázáni, pro pomazání nemocných stačí dosažení užívání rozumu, nemohou být samozřejmě svěceni a pro manželství se vyžaduje schopnost přijmout závazky. U lehčí formy by svaté přijímání bylo možné. Rozhodnuje o tom farář, ALE je samozřejmě požadována příprava.
Když není schopen nějaké věci pochopit, nemůže přistoupit ke stolu Páně. Pokud ho podávající nezná a on by Eucharistii přijal, musí ho někdo doprovodit, aby naznačil, že nemůže k přijímání (kněz nepozná během vteřiny, jestli je slepý, epileptik, má fyzickou vadu; nechce odlišného člověka třeba i s doprovodem ponížit).
Takové "dítě" se neproviňuje se svatokrádeží, nepřičítají se mu hříchy, ale chyba je v tom, kdo za něj odpovídá. Má být vyrozumněn místní kněz a dotyčný veden k tomu, aby žádal požehnání.