Moc a sláva

Autor knihy: Graham Greene
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

V minulých týdnech byla pozornost celého světa upřena do Mexika, kam zavítal na svou papežskou návštěvu Benedikt XVI. V souvislosti s jeho cestou se do sdělovacích prostředků dostaly zprávy o tvrdých represích katolické církve, které tuto zemi ve 20.letech 20.století postihly. Právě do této doby zasazuje Graham Greene děj své knihy Moc a sláva.

V jednom z místních států vyhání úřady všechny kněze za hranice nebo jim zakazují vykonávat jejich službu. Vojákům se jejich úkol daří splnit, výjimkou jsou dva kněží. První z nich se však na nátlak oženil a ze strachu před represemi přestal vykonávat své povolání. Druhý místním strážcům zákona stále uniká. Jeho fotografie visí ve všech služebnách hned vedle fotografie několikanásobného vraha. Nejedná se však o nějakého hrdinu, kněze, který je silnou osobností, ve všem se plně spoléhajícího na Boha, čerpajícího sílu ze svátostí, vyhýbajícího se hříchu a příležitostem k němu. Ne, naopak je to člověk hříšný, pochybující, připouštějící si své chyby a poklesky, ale neschopný se jim vzepřít. Druzí lidé jsou pro něj často jen ubozí hříšníci a nedokáže k nim cítit lásku.

„Jak často slyšel kněz podobnou zpověď – člověk byl tak omezený; neměl ani dost důvtipu, aby vynalezl novou neřest: tolik dokázala i zvířata. A pro tento svět Kristus umřel: čím více zla bylo viděti a slyšeti vůkol, tím větší sláva ležela kolem smrti; bylo příliš lehké zemřít pro dobro a krásu, pro domov, pro děti, pro civilizaci – ale jenom Bůh mohl zemřít pro lidi zbabělé a zkažené.“

I přes všechny své chyby se kněz neustále snaží zůstat v zemi, kde mu hrozí trest smrti, uniká vojákům. Chvíle pochybností a hříšnosti střídají chvíle, v nichž se plně věnuje svým kněžským povinnostem. Okamžiky plné pýchy střídají okamžiky opravdové pokory.

„Pokusil se utíkat a pojednou vyběhl z lesa na dlouhou travnatou stráň. Dole byla světla a chatrče, a zde na pokraji lesa velké obílené stavení – kasárna? Byli zde vojáci? Řekl: ,Jestliže mě někdo spatřil, vzdám se. Ujišťuji vás, že nikomu nezpůsobím nesnází.´
Bolest v hlavě ho mučila. Zapotácel se a vztáhl ruku po zdi, aby se opřel. Cítil nesmírnou únavu. Zeptal se: ,Kasárna?´
,Otče,´ řekl hlas, rozpačitě a starostlivě, ,to je náš kostel.´“

„V polosvětle se modlil: , Ó Bože - odpusť mi – jsem pyšný, neřestný, chtivý člověk. Byl jsem příliš zamilován do moci. Tito lidé jsou mučedníci – chrání mě svými vlastními životy. Zasluhují, aby se o ně staral mučedník – ne blázen jako já, který miluje všechny špatné věci. Snad bych udělal lépe, kdybych utekl – řeknu-li lidem, jaké to zde je – snad pošlou dobrého člověka s ohněm lásky…´“

Na závěr slova Benedikta XVI., která pronesl při své návštěvě Mexika a která může sloužit k vyjádření hlavní myšlenky celé knihy: „Jeho království nespočívá v moci jeho vojsk, kterými by silou nebo násilím ovládl ostatní. Zakládá se na větší moci, která dobývá srdce: na lásce Boží, kterou přinesl na svět svou obětí a pravdou, kterou dosvědčil. To je jeho vláda, kterou mu nikdo nebude moci odejmout a nikdo ji nesmí opomíjet.“