Válka na Ukrajině: kontext

Autor knihy: Petr Holý
Nakladatelství: Nakladatelství Gnóm!

Petr Holý vystudoval FSV a FHS UK a pět let pracoval na oddělení bezpečnostních hrozeb Ministerstva vnitra, v mezinárodní politice má tedy velký přehled. Dnes pracuje ze svého rozhodnutí jako řidič tramvaje, takže už se může vyjadřovat svobodně. Po vypuknutí války na Ukrajině, už 6. 3. 2022, zveřejnil na svém blogu text, který zaujal nakladatelství Gnóm! a oslovili pana Holého, aby ho mírně přepracoval a rozšířil pro knižní vydání. Vznikla tak malá knížka kapesního formátu, která uvede toho, kdo nesleduje pravidelně mezinárodní politiku, do kontextu války na Ukrajině.

Ke své motivaci k napsání knihy Petr Holý v úvodu píše:
Nakonec jsem se ale rozhodl si přece jen na toho bezpečnostního experta zahrát a něco k té Ukrajině napsat. Inspirovalo mě k tomu několik rozumných lidí, kteří se na svých profilech vyjádřili v tom smyslu, že bychom neměli Putinovy schopnosti a inteligenci přeceňovat. Že ne každý mocný zlosyn je ďábelsky prohnaný a má všechno dopředu spočítané.
Z principu si obvykle odmítáme připustit, že by se na takhle mocnou funkci mohl dostat zcela průměrný pitomec. Jenže přesně to se zcela prokazatelně občas stává. Což se týká demokracií, stejně jako diktatur. Na první dobrou mě napadá třeba „karpatský génius“ Nicolae Ceauşescu, anebo „stabilní génius“ Donald Trump, z nichž ani jeden nebyl tou nejostřejší tužkou v penálu, a pokud se na čelní funkce mají dostávat „best and brightest“ daných národů, tak v Rumunsku i v USA bylo bohužel několik desítek milionů lepších kandidátů přeskočeno. Ono tak obecně myslím platí, že když o sobě nějaký politik sám tvrdí, že je génius, tak to bývá většinou pravý opak génia.

Petr Holý se tolik nevěnuje přímo válce na Ukrajině, jako spíš jejímu kontextu, jak už napovídá název knihy. Shrnuje politický vývoj velmocí a hlavních hráčů na mezinárodním poli: Číny, USA, Evropské unie i Ruska, které už v současné situaci mezi velmoci neřadí. Píše stručně a úderně, někdy používá i trochu jadrnější výrazy, ale vždy na místech, kam se hodí a neplýtvá jimi. Text doprovází odkazy na internet, které jsou v závěru uvedeny i jako QR kódy, aby si člověk mohl načíst přímo danou webovou stránku.

Krátké uvedení do tématu války na Ukrajině pro mě bylo v mnohém přínosem. Stručně a jasně mi uvedlo některé souvislosti, které jsem sice tušila, ale neuvědomovala jsem si je v celé šíři. Plně mi vyhovoval i autorův – místy až břitký – styl. Protože ať chceme, nebo ne, válka na Ukrajině není a ještě dlouho nebude nějakou unylou romancí, ale bouřlivým konfliktem, který maří a ovlivňuje lidské životy, a tak k ní taky musíme přistupovat. A tento problém se netýká zdaleka jen Ukrajiny, ale i přímo České republiky, jak dokládá i Petr Holý ve svém textu:
Přesto je pozoruhodné, kolik lidí dokáže tvrdit, že mezi Washingtonem a Moskvou není žádný rozdíl. A že obě tyto velmoci představují pro Česko stejně velkou hrozbu. Američané možná prý dokonce větší. Proto jsem také věnoval tolik pozornosti Americe v textu, který je zaměřen primárně na Rusko. Je totiž pravda, že obě velmoci mnohdy nerespektují státní suverenitu menších zemí a uchylují se k unilaterálním vojenským akcím. Z tohoto pohledu je pravda, že americká vojenská intervence na českém území není úplně vyloučená. Nicméně aby k ní došlo, musely by být splněny následující tři podmínky:
• Česko (nebo USA) by přestaly být demokratickou zemí
• Na českém území by vypukla genocida (skutečná, nikoliv fingovaná) Moravanů, anebo někoho jiného (třeba Romů). Případně by se ČR vědomě stala základnou islamistických teroristů, poskytovala jim úkryt a odmítala s tím něco dělat.
• Na Hodonínsku by byly nalezeny obrovské zásoby ropy či zemního plynu.
Aby k americké intervenci opravdu došlo, musely by se stát všechny tyto tři věci zároveň. Přičemž zvláště naplnění onoho posledního bodu považuji za krajně nepravděpodobné. Američané zkrátka nikdy neintervenovali ve funkčních demokraciích. To je v souladu s politologickou teorií demokratického míru, podle které demokratický stát nikdy nezaútočí na jiný demokratický stát. Nikdy v lidských dějinách se to nestalo (jakože fakt a nemusíte se namáhat to ověřovat, už to za vás udělali jiní) a ani se to údajně stát nemůže. Právě kvůli moci veřejného mínění v demokratických zemích.
Zároveň musí mít Američané k intervenci reálný hodnotový důvod, přičemž je pro ně výrazně obtížnější vyrobit si úplně umělou záminku (byť v Iráku se jim to skoro povedlo), protože, na rozdíl od Rusů, nemohou úplně odříznout vlastní populaci od informací o skutečném dění a pravda velmi záhy vyplyne na povrch. Zároveň Američané málokdy vojensky zasahují tam, kde je to pro ně ekonomicky a strategicky nezajímavé. Což je asi ten nejlepší důvod, proč u nás můžeme být v klidu.
Naopak Rusko u nás bude intervenovat pouze v případě, že:
• k tomu dostane sebemenší příležitost.
Žádné jiné podmínky v případě Ruska být splněny nemusí. Na rozdíl od Američanů se o nás Rusové aktivně zajímají, protože nás považují za součást své zájmové sféry. Jak vyplývá z jejich geopolitického uvažování, o kterém se zmíníme vzápětí.