Rubáš pro arcibiskupa

Autor knihy: Peter Tremayne
Nakladatelství: Nakladatelství Vyšehrad

Historická detektivka, odehrávající se v 7. století v Římě, přivádí čtenáře do zákulisí církevního prostředí, v němž je třeba vyšetřit vraždu irského arcibiskupa. Tímto úkolem jsou pověřeni irská sestra Fidelma a britonský bratr Eadulf. Z této dvojice je však důležitější postavou sestra Fidelma, která má kromě svých znalostí a zkušeností také cit pro detail, důvtip a intuici, neomylně vedoucí k vyřešení případu.

Rubáš pro arcibiskupa je druhým příběhem ze série 14 detektivek, v nichž je ústřední postavou a hlavní vyšetřující sestra Fidelma. Všechny knihy z této detektivní série vyšly v českém překladu ve vydavatelství Vyšehrad.

Tremayne čerpá ze svých znalostí starověkého irského práva, keltské mytologie, historie a na pozadí těchto reálných skutečností vytváří napínavý detektivní příběh, v němž není nouze o dramatické situace a nečekané zvraty. Děj se odehrává nejen v prostředí vatikánských paláců a chrámů, ale také v chudinských římských čtvrtích a v katakombách.

Arcibiskup Wighard přijel do Říma se svou delegací poté, co se mu podařilo sjednotit saskou církev a oficiálně ji chtěl připojit k církvi římské. K papežovi přijel nejen s tímto poselstvím, ale také s mnoha cennými dary. Několik dní před audiencí byl nalezen ve svém pokoji zavražděn a poklad byl ukraden. Rozbíhá se vyšetřování, v jehož průběhu odhalí sestra Fidelma různá tajemství, lži, usvědčující důkazy i skutečného vraha.

Fidelma tam stála v zamyšlení.

Eadulf rovněž zkoumal polohu.

„Mohlo to být tak, že Wighard klečel a modlil se, když vrah vstoupil dovnitř a uškrtil ho jeho vlastní modlitební šňůrou?“

„Málo pravděpodobné,“ uvažovala Fidelma. „ Jestliže klečel a modlil se, pak držel modlitební šňůru v rukou a neměl ji tedy kolem pasu. Vrah musel udeřit okamžitě, tak rychle, aby Wigharda předem nevyburcoval. To znamená, že měl tu modlitební šňůru v rukách sám… k žádné tahanici o ni nemohlo dojít, protože to by arcibiskupa zalarmovalo.“

„Kde to jsme, Eadulfe?“ zeptala se, když saský mnich začal scházet po vytesaných kamenných schodech dolů.

„Toto jsou jedny z katakomb, kde byli pohřbíváni první věřící,“ vysvětloval a držel svíci nad hlavou, vedl ji nějakých šest metrů dolů do široké chodby, vytesané v kameni. „V nejbližším okolí Říma je takových hřbitovů šedesát a sloužily až do konce minulého století. Prý bylo v těchto místech za poslední čtyři nebo pět století pohřbeno nějakých šest milionů křesťanů.“

Tunel, jak Fidelma viděla, vedl do sítě podzemních galerií, zpravidla přetínající jedna druhou v pravých úhlech, byť se i někdy křivolace klikatily. Byly dva metry široké a vysoké někdy až tři metry.

„Zdá se, že ty tunely byly vytesané v celistvé skále,“ podotkla a zastavila se, aby rukou přejela po stěně.

Eadulf se usmál a přisvědčil.

„Krajinu kolem Říma tvoří vulkanické skály, které se někdy používají jako stavební kámen. Kameny jsou suché a porézní a snadno se opracovávají. Chodby, které naši bratři vytesali, se hodily i k bydlení a v dobách velkého pronásledování často sloužily jako útočiště.“