Můj příběh začíná asi tak před rokem. Byl jsem nevěřící. Zamiloval jsem se do Lenky, dívky mých snů. Náš vztah byl nádherný, něco co jsem nikdy před tím neprožil. Lenka mě přivedla do sboru, řekl jsem, že to s vírou zkusím. Chodil jsem na katecheze, ale jinak jsem se víc o víru nezajímal. Neměl jsem totiž víru od Boha! Boha jsem neměl na prvním místě a porušil jsem tím hned 1. přikázání. Prakticky ve všem jsem dal na rady nevěřícího táty, který si mě chtěl uchránit sám pro sebe na celý život a nechtěl, abych se s někým seznámil. Láska k Lence se změnila na sebelásku, nepohodli jsme se s Lenkou a táta mě v tom ještě podporoval, že si pak klidně najdu jinou a ať se s Lenkou rozejdu. Poslechl jsem ho bez domyšlení konečných důsledků.

Trest za to na sebe nedal dlouho čekat. Hned se mi všechno zhroutilo, začal jsem kopat kolem sebe, odstrkoval jsem lidi, kamarády, jako nepotřebné věci. A najednou jsem byl úplně sám, ta nejhorší a nejstrašnější věc, pocítil jsem skutečnou samotu a teď si ji troufám srovnat se samotou umírajícího Ježíše na kříži. Ano, měl jsem kolem sebe blízkou rodinu, ale jen o víkendu. A hlavně jsem byl plný lásky, kterou jsem už nemohl nikomu dát, byl jsem na dně svých sil a svého života.

Nemohl jsem jíst, učit se, měl jsem depresi. A najednou se to stalo. Pán se nade mnou smiloval a obdaroval mě tím největším darem ze všech. Dal mi poznat sám sebe, dal mi víru a ohromnou sílu a lásku. Cítil jsem, že veškerá samota je pryč, cítil jsem Boží přítomnost, ohromný zdroj síly. Ještě ten den jsem začal normálně jíst a vrátila se mi chuť do života. Den na to jsem jel s rodinou do ZOO a při každém pohledu na ta dokonalá stvoření jsem si uvědomoval velikost Boha a lásku Pána Ježíše Krista. Tím ale Boží milosrdenství nezkončilo, nejen že mi dal víru, vrátil mi Lenku, ale i moji mamču, protože jsem k ní, po tom co nás před léty opustila, našel znovu cestu. Začal jsem si vážit všech lidí a začal jsem je mít rád jako sám sebe.

A proto už vím, že víra je dar od Boha. Člověk musí udělat první vstřícný krok, musí chtít Boha přijmout. Když toto udělá, tak se Bůh nad hříšníkem smiluje a dá mu dar víry a lásky a zachrání ho. Po těchto událostech se naplnila další Ježíšova slova : Pro mne budete muset opustit otce, matku, manželku… Já jsem se totiž musel odpoutat od nevěřícího táty pro Ježíše, mého Pána. „Kdo by chtěl svoji duši zachránit, ztratí ji, kdo ji však ztratí pro mě, nalezne ji“. Víra mi přináší ohromné obohacení mého duchovního života, něco co jsem nikdy před tím neprožil. Dává mi veliké množství životní energie a duševního klidu a rovnováhy. V Hospodinu jsem nalezl pravý smysl života. Lidé můžou uvěřit kdykoliv, nikdy není pozdě pro přijetí Ježíše Krista do našeho života. Já jsem strašne šťastný, že se mi dal Bůh poznat už teď, když jsem ještě mladý. Už nikdy nebudu sám, na každém mém kroku cítím Ježíšovu přítomnost. „Neboť já jsem s vámi na věky věků“. Hospodinu jsem dal veškerou svoji lásku. „Neboť zbývá víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska“, Boží láska a Ježíšova láska, vždyť za nás za všechny zemřel stršlivou smrtí na kříži, tak nás má všechny rád, živý Kristus, Mesiáš, Spasitel. „Neboť Bůh tak miloval lidi, že seslal svého jediného syna, aby ti, kdo v něho uvěří, měli život věčný“.

Můj Pane Ježíši Kriste, mám před sebou ještě dlouhou cestu. Prosím tě, následuj mě na každém mém kroku, proměň mě Duchem Svatým k obrazu Božímu.