Existuje mnoho forem lásky. Všechny jsou důležité a každá má své místo v lidském životě. Chtít vyřadit jednu na úkor druhé, by bylo nesmyslem.

- Láska rodičů ke svým dětem a láska dětí ke svým rodičům.
- Láska přátel, která je nezřídka silnější než láska mezi sourozenci a příbuznými.
- Láska k našemu bližnímu, kterou nám Ježíš vysvětlil příběhem o milosrdném Samaritánovi.
- Láska, která rozhoduj e o celém našem životě a která je plna tajemství, utěšující, uklidňující a oblažující, to znamená láska k Bohu: "Budeš milovat Pána svého Boha celým srdcem a celou duší, celou svou silou a všemi svými myšlenkami." Kdyby někomu tato láska úplně a zcel a chyběla, podobal by se v tomto směru mrtvole sice hezkého člověka, která však v očích živých ztratí svou krásu a jen se rozkládá. Avšak láska k Bohu není jen naplněním lidského bytí, nýbrž také pramenem a zdrojem, který nese základy každé jiné lásky.

    Mohli bychom jmenovat ještě mnoho jiných forem lásky: lásku ke zvířatům, k hudbě, k vědě, ke kultuře, k zemi v níž žijeme, a nebo vůbec lásku k životu, lásku k přírodě, ke stvoření, které - jak si při každé mši sv. vděčně připomínáme - je plné Boží vznešenosti a Boží krásy.
    A přece: Když mluvíme o lásce, máme skoro vždy na mysli jen lásku mezi mužem a ženou. Možná přitom myslíme na Romea a Julii, nebo na jiné osoby, s nimiž se setkáváme ve filmu, v divadle nebo
v literatuře. Tyto osoby by pro nás nebyly ani srozumitelné ani důležité, kdybychom sami neznali vlastní touhu a vlastní zkušenost s láskou.
    Skutečné příběhy lásky se neodehrávají v televizi, ale ve skutečném životě, svým způsobem stejně krásně, stejně smutně, stejně dramaticky jako ty, které popisuje Shakespeare a jiní. Ano, v našich knihách a filmech by nebyli žádný Romeo ani Julie, kdyby láska neexistovala v životě lidí. "Romeo
a Julie" žijí uprostřed nás, mají mnoho tváří a skrývají se pod různými jmény. Jejic h příběhy inspirují lidské sny. Jak by tomu mohlo být jinak! Neboť láska je červenou nití, která se vine jednotvárností všedních dnů. Každá láska je tak nová a tak jedinečná, jako ti dva lidé, kteří se navzájem milují. Přesto je to stále stejná lásk a se svými zákonitostmi touhy, náklonností k druhým, odevzdáním se a přijímáním.
    Ve světě, který je poznamenán hříchem, musíme bohužel ještě dodat: Ke zkušenosti lásky patří i boj s egoistickými touhami a stud, který ukazuje, že i ve vztazích k pohlav í se ztratil ráj.
    Mnohdy začíná láska zcela nenápadně. Nepozorovaně roste a zraje, až si jednoho dne oni dva šťastně uvědomí, co jim bylo darováno. Jejich svatba z toho vyplyne jako velká samozřejmost a otevírá společný život, který může být chápán jen jako příběh velké lásky. Jejich láska se jim jeví jako něco, co už vždy bylo, a nedovedou si představit život jeden bez druhého.
    U jiných lidí vyrazí láska jako silný proud do života a všechno změní. To, co bylo dosud neotřesitelné, je v jednom dni zpochybněno a ten, kterého se to týká, si myslí, že jeho život teprve teď začíná. Okolí si bude samozřejmě dělat starosti a bude ho napomínat, aby byl rozumný, ale rozum lásky poslouchá jiný zákon: "Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob je žárlivost lásky.

    Nemůžeme samozřejmě zapřít, že mnoho lidí se na zdánlivě pevnou lásku spolehlo předčasně a poté se rozešli. Ale předtím, než budeme tyto případy citovat, bychom neměli lásku očerňovat, ale spíše říci: Skutečně existují příběhy lásky, ve kterých lidé nechají všechno ležet a stát, aby svůj život spojili s člověkem, kterého milují a později se ukáže, že nechybili.
    Pravé příběhy lásky se dějí na vesnicích, ve vilách bohatých, i na velkých sídlištích velkoměst, jako je Praha nebo Vídeň, nezávisle na barvě pleti nebo politických systémech. Ano, láska se prosazuje přes hranice a nenechá se zadržet ani horami, ani řekami, ani tradicemi nebo předsudky. Ani rozdílnost náboženství není závorou, kterou by láska nemohla otevřít.
    Jak důležité jsou tyto nikde nepsané a nikde neskloňované, ale žité příběhy lásky v životě lidí! Vždycky, když se dva lidé skutečně našli, zdálo se jim to jako zázrak a přece jako něco, co už odedávna očekávali. Všude na světě šeptají si navzájem: "Miluji tě u ž dávno. Dříve, než jsem tě poznala, milovala jsem tě a čekala na tebe a ty jsi přišel, jako kdybys věděl, že na tebe čekám."