Bylo by jistě velice naivní věřit, že manželská a sexuální láska by měla být nějakým "ostrovem blažených", na němž by se pád do hříchu vůbec neudál. Je smutnou zkušeností, jak může láska mezi manželskými partnery vychladnout. Následkem jsou pak spory, boje o moc nebo "zdi", které jeden proti druhému postaví. Velmi často už byly před v áděny takovéto "manželské scény". Kvůli této smutné možnosti rozchodu propadají mnozí lidé pesimismu. Je samozřejmé, že smrt lásky se projeví na sexuálních vztazích, které pak mohou nabýt chorobných nebo dokonce zločinných forem. Je tomu tak jako ve v šech ostatních životních oblastech: Také zde nelze mluvit jen o smrtelných hříších, ale je třeba počítat i s menšími, všedními proviněními proti manželské lásce, které ji v každém manželství ohrožují.

"Koitus bez koexistence je démonická záležitost", říká evangelický teolog Karl Barth a má pravdu. Mnohé formy projevů sexuality nemají s láskou nic společného. Jednotlivé perverze nám ukazují i biblická vyprávění, jakož i velcí umělci a stavějí nám tuto "touhu bez lásky" otřes n ým způsobem před oči:

- Amón, jeden ze synů Davidových zavleče svoji nevlastní sestru do svého pokoje, znásilní ji a vyhodí z domu (11).
- Dva starší muži chtějí svést Zuzanu, která se bez nejmenšího tušení koupe.
V okamžiku, kdy se charakter této ženy nenechá svést, zneužijí svou autoritu, a nebýt rozhodnosti mladého Daniela, ukamenovali by ji (12).
- "Don Giovanni", velký svůdce v jedné opeře W. A. Mozarta, zkouší podrobit si a zanést do registru svých "vítězství" každou ženu, která se mu jakkoliv zalíbí. Ovšem - bez nejmenší stopy zájmu o tuto ženu samotnou a bez jakéhokoliv pomyšlení na to, jakou tragédii může způsobit.
- Ve známém Dostojevského románu se chlubí otec "bratrů Karamazových", že i v té nejubožejší ženě ještě najde pramen rozko še.
- V "Richardu III." staví Shakespeare na jeviště člověka, který učinil "lásku" nástrojem své mocenské politiky. Dokonce opřede svými sítěmi vdovu po muži, kterého nechal zavraždit - a přitom ještě zvítězí!

Ale máme také příklady žen, které zneuž ívají lásku.

- "Karmen" nemiluje muže, ale líbí se jí její moc nad nimi.
- Dalila zradí Samsona bez nejmenší skrupule právě v okamžiku, když leží spící v její náruči.
- Dcera Herodiady svým tancem připraví o hlavu Jana Křtitele - toho, o němž Ježíš říká, že nad něj není většího (13).

Ale nejen na jevišti nebo v biblických příbězích - každý den se ve světě odehrávají nesčetné zločiny, které se dějí kvůli žádostivosti a smyslnosti. Tato odporná a hodnoty převracející tvář sexuality je spojena s pojmy jako pohlavní zneužívání dětí, znásilňování, obchod s děvčaty a sexturismus. Na tom se podílejí nejen ti, kdo stojí na okraji společnosti. Obchod s takzvanou "tvrdou pornografií" dokazuje, že tento trh má četné a dobře platící zákazníky.
    Je t řeba připomenout všechny ženy a muže, kteří bezmyšlenkovitě ničí jiná manželství, nebo na ty, kteří nevstoupí do manželství z lásky k člověku, ale kvůli penězům, kvůli své slávě, kvůli moci. Přitom jedna věc je zvážit před svatbou všechny okolnosti a t edy i finanční, ale jiná věc ovšem je, když se to vše děje jenom kvůli penězům a tomuto hledisku vše podřídí.

    Protože všichni lidé jsou hříšní, je každá láska ohrožena hříchem. Kdo to popírá, neví, ani jak vypadá život, ani nezná sám sebe! Průběh pohlavního styku je přece "vždy stejný" - a přece úplně jiný, když je oduševněn láskou, než když je obětí sexuálního "Jidášova polibku", za kterým je jenom sebeláska, bezohledná žádostivost, zvykové v y užívání druhého k uspokojení vlastních potřeb, zvědavost a sebepotvrzení. Potom mohou nastat chvíle, v nichž i člověku žijícímu v manželství budou objetí připadat jako něco hrůzného, hanebného, něco nepravého - protože mu něco chybí. Ano, právě pravda t omu chybí.
    O jakou pravdu jde? Pravdou každého sexuálního styku je láska. Jako křesťané k tomu můžeme přidat: co chybí mnoha manželským párům je nová láska, kterou teprve Kristus přinesl na svět.
    K výchově zralého svědomí také patří učit se rozeznávat sexuální egoismus od touhy lásky a určitým způsobem vést boj sám se sebou: ne abychom sebe nějak trápili, ale abychom udělali místo lásce - tak jako když se květina osvobozuje od stínu plevele, který jí hrozí zadušením.

Onen vnitřní postoj, který se brání proti každému, i třeba maličkému sexuálnímu zneužití se jmenuje cudnost. Ona je ve světě sexuálního vykořisťování - sexuální reklamou počínaje, přes pornografii a sexuálním násilím konče - nutností pro každého člověka, kter ý nechce ztratit svoji důstojnost. Není to násilí proti lásce, ale obrana a imunní systém lásky: Bez cudnosti se lásce nedaří, ale dříve nebo později spěje ke svému zániku!
    Dnešními pojmy řečeno, cudnost a stud jsou aktivní ochranou přírodního prostředí v oblasti intimity. Chrání vnitřní prostor lásky. Cudnost zabraňuje vášni, která se vymkla lásce a stud chrání před tím, stát se sám objektem touhy druhých.