V našem národním i osobním slovníku existují slova, která se často skloňují či časují. Tak například škola. Někdo možná řekne: Tak to tedy neprožívám, jsou důležitější věci. Dobře, tak třeba v dívčím slovníku se objevuje jako časté slovo chlapec, u chlapců slovo děvče. Možná zde podotknete: No, dejme tomu. Jistě se nezmýlím, že další slovem je bezesporu láska a výrazy tomuto slovu podobné. Všichni – aspoň si to myslím a doufám – budete se mnou souhlasit, že slovo, které se často užívá a velmi leze do peněz, je móda. Hned se nám vybaví rifle, mikina, šolna (pro dámské čtenářky vysvětluji: kalhoty, sako, košile, kravata), sukně, šaty, plavky… 

Móda zvyšuje krásu člověka nebo z něho udělá obyčejného strašáka.
Patrně jste již potkali mladé lidi, kteří jsou nápadní tím, že nosí téměř vždy stále stejné oblečení. Třeba určitý typ mikiny, riflí, kalhot atd. Člověk, když je pozoruje, pak velmi aktuálně uvažuje, zda těmto lidem, na kterých se oblečení již „téměř rozpadá“, nepřispět finanční částkou na nákup nového. Dobře víme, že problém je jinde. Spočívá v tom, že mladý člověk se v určitém oblečení cítí velmi dobře, má pocit, že jde s módním trendem, věří, že je v tomto oblečení prostě nejhezčí. A touha líbit se, to je přece normální a správné. Kéž nás tato touha neopustí, ale kéž nás neopustí ani zdravý rozum. Ti vnímavější již vědí, že ne všechno, co se ve světě nosí a je módní, udělá hvězdu i ze mne. 

Ze všeho se dělá věda…
Také máte ten pocit? Nedávno bylo v „Áčku“ povídání o oblékání. Zprvu mi to připadalo jako zbytečná věda. Odbornice na oblékání vysvětlovala, jaké oblečení a dokonce i barva se hodí pro ten nebo onen způsob jednání, práce, života. Poukazovala na to, že právě určitý typ oblečení otevírá nebo uzavírá úspěšnost jednání. Mnozí mladí již dnes vědí, že jít žádat o práci znamená slušně – společensky se obléci. A tak je velmi moudré na chvíli pověsit třeba rifle na věšák a obléci tesilky či šaty. Mnozí již nepodceňují první dojem, neboť co na první dojem získáš, máš, co ztratíš, často již nezískáš vůbec. Šaty přece dělají člověka. 
A taky si myslím toto: Nešetřme pochvalou či údivem, jestliže vidíme člověka vkusně oblečeného. 

Pravidla vytvořená v česku neplatí za hranicemi
Několikrát jsem byl svědkem toho, jak národ český, ale nejen ten, nebyl vpuštěn do kulturních zařízení, ani nemluvě o chrámech. Důvod byl prostý. Nevyhovující oblečení. Kulturní lidé vědí, že všechno chce svoje. Je pravdou, že „zápaďáci mají více peněz“ a tudíž si mohou pořídit oblečení na pláž, na výlet, na nákupy nebo procházky ve městě, vědí, že chrám nebo i muzeum nemohou navštívit v koupacím nebo opalovacím úboru. Mnohokrát jsem byl svědkem, jak česko-moravský človíček zapochyboval o zdravém rozumu strážců kulturních zařízení a chrámů v cizině. Ty strážce nepřesvědčíš, jsou neoblomní a asi si říkají: Když neznáš pravidla slušného oblečení pro různé příležitosti a místa, pak raději zůstaň doma, leda, že bys chtěl/la zatrapasit. Pak ovšem počítej s nárazem! 

Proč musím pořád ukazovat své tělo?
Člověk je ve skutečnosti krásný. Krása se ještě jakoby násobí vhodným oblečením. Neplatí, aspoň si to myslím, opak. Skutečná krása člověka se nezvyšuje postupným odkládáním svršků, doprovázeným tvrzením, že je teplo, že na tom nic není, nebo dokonce dnes se to nosí. Nemáte někdy pocit, že si vytváříme nová pravidla i v oblékání, a to proto, abychom si mohli téměř všechno dovolit? 

Krása, přitažlivost, půvab. Tyto skutečnosti nás zaměstnávají. K tomu také přispívá oblečení. Budete se mnou souhlasit, že tělo je určeno k darování. Co je to ale za dar, jestliže ho „mělo v ruce i v srdci“ velmi mnoho lidí, mužů. Tomu nerozumíš? Vzpomínám si na chlapce, který byl takový normální kluk. Měl své děvče rád. Děvčeti ale nezapínaly normální myšlenkové kanály a proto chodila na rande tak, aby byla přitažlivá po stránce těla. Přizpůsobila k tomu i oblečení. Chlapci vadilo to, že během té chvíle, kdy byli spolu, mělo de facto tu dívku nespočetné množství mužů, kteří si ji přivlastnili svým pohledem a touhou. 

Chlapcům vadí, jak se spoře oblékají jejich děvčata? Je třeba říci – jak kterým. Těm, kteří vztah k děvčeti prožívají jako možnost pozdějšího společného života v manželství, to ve většině případech vadí. Těm, pro které se má stát děvče jen určitou hračkou, těm to nevadí, naopak. Ti je často použijí a odloží. 

Co na mě ten „slizkej“ chlap tak čumí, ptá se rozhořčeně jedna dívka druhé. Obě ho odsoudily. Ve skutečnosti mu svým oblečením řekly: „Koukej se, nabaž svůj pohled.“ 

Některá móda také zvýrazňuje partie, které by měly být spíše zahaleny, protože se týkají osobního soukromí jedince nebo i dvojice. Souvisí s krásným poslání, a to předáváním života. Ta krása těla souvisí s přitažlivostí druhého pohlaví. Vhodná móda, oblečení mně umožňuje tuto přitažlivost uchovat pro toho, koho chci opravdu přitáhnout k celoživotnímu společenství lásky. 

Kdo je vadnej?
Při návštěvě v zařízení, kde se léčili ze závislosti narkomani, došlo k takovéto události. Jedno děvče, které se účastnilo exkurze, bylo spoře oblečeno. Něco málo dole – minisukně, něco málo nahoře – srolované tričko. Ředitel této léčebny řekl děvčeti: Buď se, prosím, upravte, nebo si to úplně sundejte. Uděláte tím velkou službu těmto pacientům. Poloviční oblečení je pro tyto pacienty to nejhorší, co může být! Co myslíte, pouze pro pacienty? Děvče, protože byla „in“, si myslelo svoje a nic neudělala. 
Město Řím navštívili dva kluci. Bylo poměrně velké horko, a tak si sundali tričko a chodili vysvlečeni do půl těla. Výzvě k oblečení trička nerozuměli, a tak ve svém systému pokračovali. Napadlo vás někdy, že ty lidi okolo to třeba, mimo jiné, také uráží? Že to může také způsobit velké těžkosti ve svědomí těch okolo? Napadlo vás někdy, že tvrzení: „Tak ať se nekoukají!“ je poněkud malá náplast na poranění, které bylo způsobeno nešetrností v oblékání? 

TEDY:
Oblékejme se ne staromódně, jako v historickém filmu, ne jako při masopustu, ale s citlivostí podpořenou zdravým svědomím, neboť tím se plněji zvýrazňuje krása vašeho těla. Krása, za kterou se nemusíš stydět.