Dnes slavíme slavnost Zjevení Páně, lidově zvanou „svátek Tří králů“. Církev si připomíná tři důležité události z Kristova života, trojí zjevení; především je to zjevení novorozeného Ježíše mudrcům od východu, kteří jsou prvními pohany (tedy ne-židy), kteří se Kristu klaněli. Tito mudrcové reprezentují všechny křesťany z nežidovského prostředí, kteří kdy Krista přijmou – tedy i nás. Dále je to zjevení Ježíšova vztahu k Bohu-Otci při křtu v Jordáně (ačkoli tuto událost si připomínáme v den svátku Křtu Páně) a první Ježíšův zázrak – proměnění vody ve víno na svatbě v galilejské Káně. Kde se tu však vzali naši „Tři králové“?
Přesně řečeno, nejednalo se o krále; tato myšlenka pochází z raně středověké tradice. Byli to „mudrcové“, tedy snad mágové či astrologové, nejspíše chaldejského či perského původu. O jejich jménech nevíme nic – Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. I počet těchto mudrců není přesně znám; číslo tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy.
Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku.
Zlato – královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost.
Kadidlo – vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu.
Myrha – vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži.
Při mši 5. nebo 6. ledna je proto žehnána (nesprávně „svěcena“) voda, kadidlo a křída, eventuálně i zlaté předměty. Voda se pak používá při obřadu kropení lidu, který nahrazuje úkon kajícnosti a připomíná každému jeho křest. V Bibli bývá voda symbolem uzdravení a očištění. Okuřování kadidlem zdůrazňuje posvátnost – okuřuje se především eucharistie, evangeliář –Boží slovo – a oltář. Požehnanou křídou podle tradice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena jsou zkratkou latinské modlitby Christus mansionem benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku. Někdy kněz či jáhen byt vykrápí a vykuřuje kadidlem, což rovněž vyjadřuje prosbu o požehnání pro všechny, kdo v onom bytě přebývají. Žehnání zlatých předmětů – reminiscence na jeden z darů – vyprošuje těm, kdo tyto předměty budou nosit či užívat, Boží ochranu a pomoc.
Co však znamená, že se některé předměty či látky žehnají či „světí“? Propůjčuje se jim nějaká zvláštní účinnost, nadpřirozená moc? Jedná se o magický prvek?
To v žádném případě. Přečtěme si některou z žehnacích modliteb – např. při žehnání kadidla a křídy:
„Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, shlédni na nás, kteří při vzpomínce na klanění mudrců od východu prosíme, abys přijal také naši modlitbu jako vonný dým kadidla, stoupající před tvou tvář. A požehnej nám, kteří touto křídou označíme své příbytky znamením kříže, ať nikdy nezapomeneme, že celý náš život patří tomu, který nás křížem vykoupil.“
Každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho milost; nemá tedy za účel „donutit“ Boha k jednání, ať se děje, co se děje. Požehnání není kouzelným zaříkávadlem, automatem na zázraky. Vyžaduje především víru v Boží všemohoucnost, milosrdenství a účinnou pomoc. Bůh nežehná proto, že by „musel“, ale proto, že člověka miluje. Všechna požehnání, svěcená voda, křída, kadidlo atd. nepůsobí sama ze sebe. Bylo by tedy zbytečné např. pít svěcenou vodu či používat ji k přípravě pokrmů, zapalovat doma při zvláštních obřadech kadidlo… Takové pověrečné jednání by navíc bylo projevem nemocné víry a hříchem proti prvnímu přikázání Desatera. Všechny požehnané předměty a látky mají povzbudit živou víru, láskyplný vztah k Bohu, nikoli jej nahrazovat.
žehnací modlitba citována podle Benedikcionálu
Marek Slatinský
Tisk článku
Texty, články, promluvy
