Městská misie ve Vídni: „Otevřete dveře pro Krista“

osobní čtvrteční zkušenost  

Evangelizace v kavárnách, obchodních centrech, na náměstích a v kostelích celé Vídně. Současně probíhající 1. mezinárodní kongres pro novou evangelizaci, a to každému přístupný. Bohatý kulturní, a spirituální program: outdoor podia na vídeňských náměstích, koncerty, performance, aktivní účast hvězd z showbyznysu, z politiky i těch - řekněme - hvězd duchovních v nejlepším slova smyslu (čtyři významní a odvážní kardinálové Evropy), běh městem na in-line bruslích, modlitby za mír, meditace v podzemí metra, večer milosrdenství s možností zpovědi nebo osobního rozhovoru s knězem.  

To vše je jen pokus o zachycení hlavní nabídky městské misie, která probíhá ve dnech 23.5. – 1.6. 2003 (tj. do této neděle – ještě je příležitost!). Celý ten odvážný podnik sleduji už několik týdnů na www.stephanscom.at a www.stadtmission.at, a tak ve mně zrálo pevné rozhodnutí vydat se vprostřed dění, vidět, zakusit. Vyšel mi časově sice pouze čtvrtek, ale ten stál za to. Po strašném násilí na sobě se podařilo hodně brzy ráno vstát a vydat se k asi 100 km vzdálené Vídni. První pozoruhodnost se začala rodit při vjezdu do města: je před devátou a na ulicích žádné kolony aut, žádní spěchající vídeňáci na chodnících. Dochází mi to, co je u nich normální, u nás už méně: je přece slavnost, Nanebevstoupení Páně, tedy volný den. Dobře nám tak.

Zastavil jsem na svém místečku vně vnitřního městského okruhu a vydal se podzemkou směrem k Štěpánskému dómu. Právě tam se dopoledne odehrává 1. mezinárodní kongres pro novou evangelizaci, na kterém během misijního prodlouženého týdne vystupují se svými příspěvky hvězdy typu Wolfgang Schüssel (spolkový kancléř), Paul M. Zuhlener (děkan fakulty, výrazná osobnost evropské pastorální teologie), Andrea Ricardi (zakladatel komunity Sant Egidio v Římě) a další. Celý program moudře doprovázejí čtyři výrazné osobnosti kardinálského sboru: Godfried Daneels (Brusel), Jean-Marie Lustiger (Paris), José da Cruz Policarpo (Lisabon) a domácí vídeňský kardinál Christoph Schönborn.

Právě ve čtvrtek kardinálové odpovídali na otázky moderátorky Barbary Stöcklové v oblasti poslání laiků, současné církve a sjednocující se Evropy s jejími i úskalími nadějemi. Mluvili velmi přirozeně. Posluchači v katedrále to oceňovali bouřlivými salvami smíchu a uznalého potlesku. Z jejich slov nešel ani duch strachu z dnešního světa ani duch nějakého plochého moralismu, ale mluvili o  duchovním hladu mnohých lidí v Evropě - výzvě křesťanům, mluvili o síle milosrdenství  Boha – tedy i křesťanů - vůči nenávisti, válce a lidské slabosti. Kardinál Daneels zdůraznil, že „jádro evangelia je průzračně jednoduché a do všech jazyků plně přeložitelné.“ Vídeňský kardinál ho doplnil: „Jádro evangelia je skutečně jednoduché: Miluj Boha z celého srdce a bližního jako sebe.“ Připomněl i matku Terezu: „Jejímu jazyku všichni rozuměli, protože ona evangelium žila.“ Kardinál Lustiger zase s přesvědčivostí připomněl: „Evangelium je v naší staré civilizaci velmi mladé!“ V otázce po poslání žen v církvi řekl kardinál Policarpo z Lisabonu, že ženy zvláštním způsobem realizují v církvi její charakter srdce. Na otázku svěcení žen odpověděl: „Ten problém řešit nemůžeme. To může jen Duch Svatý.“ K městské evangelizaci řekl u tohoto kardinálského „kulatého stolu“ kardinál Schönborn to, že právě probíhající misie může změnit klima v církvi a že se mu jeví, že distance mezi církví a lidmi se stává menší. Celé setkání v katedrále, které vrcholilo společnou bohoslužbou Nanebevstoupení Páně, na mne působilo svěžím dojmem, tváře naslouchajících nebyly zdaleka nějak znuděné, naopak. V závěru zaznělo svědectví jedné dívky, která byla misií oslovena.

Po obědě na katedrálním náměstí probíhal scénický program dětí o Ježíšově oběti a zmrtvýchvstání. Opět velmi dynamické, přirozené, ale velmi profesionální. Vsadit na děti bývá vždy sázka na vysokou kartu, i zde u velkého pódia přihlíželi mnozí, nejen účastníci misie a kongresu, ale i kolenjdoucí, mnoho cizinců. Mladí lidé zde malou pozvánkou, graficky skvěle zpracovanou, zvali přítomné na večerní koncert pro mladé lidi.

Hlavní program koncertu měl začít v 18.43 (! J), a tak jsem se po odpoledním setkání kněží s kardinály na Františkánském náměstí vydal ještě vnitřním městem sát atmosféru. Na Karlově náměstí jsem v kostele potkal lidi, kteří se za misii před Ježíšem v eucharistii modlili. Uvědomil jsem si zde základy, na kterých se stavělo. Před kostelem jsem byl málem zvečeřen dogou a pitbulem, kteří prováděli své bojové hry v místní rozlehlé fontáně a pak vprostřed zděšených kolem jdoucích a kolem sedících. Pan bezdomovec-pankáč, vlastník pejsků, je marně zasypával milými uklidňujícími slůvky a byl vcelku nad věcí. Zamířil jsem také do parku před Hofburgem, kde je možné a moc krásné lehnout si do trávy, aniž by vás potkalo někdo nebo něco nepříjemného. Kolem bylo mnoho lidí, většinou studentů, čtoucích, různé hry hrajících, se líbajících, dokonce se i akčně bijících (skupinka bojových umění v bílých kimonech). Prostě pohodička. Chvíli jsem si četl misijní letáčky, kterých bylo v každém kostele požehnaně a našinec si je rád s sebou odnáší. Hluk, který mě z tohoto zahloubání vytrhával, nepocházel od katedrály, ale někde od radnice. Zvědavost mi nedala. Před radnicí překvapující zjištění: opět velké podium jako u sv. Štěpána, světelné mosty s pohybujícími se světly, mnoho jásajících lidí s fialovou vlajkou v jedné a s kelímkem piva v druhé ruce. Důvod: Austria Vídeň se právě stala mistrem ligy a čeká se hlavní „kotel“ ze stadionu. Ten přišel v celku spořádaně při mém odchodu na program u dómu.

Večerní koncert pro mladé, nazvaný „Key 2 life“, byl skutečně mistrným tahem organizátorů, jejich víry v evangelium pro lidi a jejich odhodlanosti. Na podiu uvedla moderátorská dvojice napřed místního kardinála Christopha, který pozdravil příchozí dobře se bavící lidi. Opět velmi civilně, srdečně a prostě. Jakmile se usadil do pohovky na podiu zinscenované „kuchyně“, nastupuje jedna z hlavních hvězd Paddy Kelly (za burácivého nadšení všech šestnáctiletek, … ale jásot zdaleka nepocházel jen do nich). Zpěvák se svou skupinou mě překvapil perfektní němčinou i francouzštinou a především velmi poctivým a příjemným bigbítem. Nakonec lidem s jednoduchostí a upřimností řekl pár slov o zázemí, které má ve své víře, co pro něj znamená modlitba, čtení Písma, vztah k Panně Marii a dar eucharistie. Uvědomuji si, že takové vyjádření „stars“ před tisíci lidmi může být někdy lavírováním mezi agitkou a  manipulací na straně jedné a skutečným svědectvím na straně druhé. Musím uznat, že tento mladý muž, „lamač dívčích srdcí“, protagonista z již legendárních Kelly Family to zvládl velmi dobře. Bez nějakých emocí hvězdy, v tričku a šedivých kapsových kratěsech, krátce, stručně, přesvědčivě, ze srdce. Následovaly další známé osobnosti: herečka, taneční skupina Rimini Project, hudební skupina Cardiac Move, rapující kapucín z Bronxu Father Stan, z Paříže Guy Gilbert starající se o mladé na okraji společnosti, a také Miss Austria 2002 Celina Roschek.

Za jeden den jsem nebyl jistě schopen zaznamenat jiné další akce spojené s evangelizací ve Vídni. Přesto dávám víděňské misii vysoké ohodnocení. Hlavně za vynikající přípravu (několik měsíců předem připravující kampaň), za dobrou kulturně-historickou zakotvenost (mnozí američtí misionáři i u nás udělali vynikající službu, přesto si potřebujeme najít i svůj vlastní přístup), úžasnou přiměřenost a profesionalitu (u ničeho z toho, co jsem viděl, jsem nemusel říct: No jo, snaží se, ale je to takový nějaký blbý, což jinde si zas tak nějak rozpačitě říkávám; nezaznamenal jsem ducha plytké prvoplánovosti). Velmi prozíravým jsem také shledal sázku na mediálně známé osobnosti, které otevřeně svědčí o své křesťanské víře. To, co si mohou dovolit oni, si stěží může dovolit někdo jiný (biskup, kněz, aktivní věřící), aniž by nebyl vyhodnocen: No jo, on to tak musí říkat. Z problematických míst bych uvedl dva pověřence s cedulkou organizátorů, kteří významně postávali u vchodu na dvoranu, kde se odehrávalo fórum myšlenek. To mohlo trochu odradit. Taky ty sbory (bylo jich tam několik) v katedrále mohly být trošičku spontánnější, ale nevím, jestli to nevychází z mé neznalosti místní kultury.

Tato velkoměstská misie se má konat v následujících letech v dalších metropolích výše jmenovaných kardinálů. Měla by být výzvou – tak trochu ze snů budících – i pro nás.  I my máme metropoli a velká města. Do Vídně není daleko, a již zkušení vídeňští misionáři třeba něco z pod pokličky prozradí svým sousedům na blízkém Severu. Bude potřeba se jich ale zeptat.