bylo by asi na místě věnovat trochu více prostoru vysvětlení správných (a špatných) odpovědí v květnovém kole soutěže. Již jste si možná přečetli, jaké že byly správné odpovědi a jaká byla celková úspěšnost - ze 157 účastníků jich 14 odpovědělo na všech osm otázek správně. To není ani 9 %. Úspěšnost se však lišila u jednotlivých otázek.
Jak jsme vlastně přišli na to, položit právě takové otázky? Zaměřili jsme se na některé jevy, které na internetu dostávají po pravopisné stránce často "na frak".
Čárka před spojkou a - otázky 1 a 6
Před spojkou a se čárka nikdy nepíše - to jste pravděpodobně slýchali na základních školách. Jenže ono to není tak jednoduché. Pokud máme tuto spojku ve výčtu, je tomu skutečně tak; například na golf chodíváte vy, René a Rudolf. Pravděpodobně pod vlivem angličtiny se však poslední dobou objevuje čárka i zde, to ovšem není správně.
Všeobecně vzato se před spojkou a čárka nepíše, má-li tato spojka čistě slučovací význam. To platí i v případě zkratek atd., aj., apod., atp.... Podívejte se na otázku č. 6.
Čárka se před spojkou a píše, má-li tato spojka význam jiný - např. stupňovací ("já se dřu jak osel celej den, a milostpán si sedí s nohama nahoře a čučí na bednu"). Rovněž se píše před výrazy jako a sice, a tedy, a proto, a tak, a to - viz rovněž 6. otázka.
Potíž však nastává, máme-li do jedné věty hlavní vloženu druhou větu vedlejší. Zde platí pravidlo, že vedlejší věta musí být z obou stran vydělena čárkami, a to bez výjimky. Proto ocitne-li se náhodou před spojkou a vedlejší věta, musíme zde napsat čárku.
Jak je tomu tedy s otázkou č. 1?
V první variantě (Petr doufal, že Pavel uspěl u zkoušky a zavolal rodičům.) zde máme souřadně spojeny dvě vedlejší věty - to lze, jsou-li obě závislé tímž způsobem. Smyslem tohoto souvětí je, že Pavel měl úspěšně absolvovat zkoušku a zavolat rodičům, v což Petr doufal; telefonoval tedy Pavel. V druhé variantě je vedlejší věta vložena mezi dvě souřadně spojené hlavní věty - Petr doufal a zavolal rodičům. Podle pravidla o vložených vedlejších větách zde čárka být musí. Smysl tedy dávají obě varianty; která z nich je správná, můžeme určit jen z kontextu, který ovšem neznáme. Proto bylo správnou odpovědí c) - nelze jednoznačně určit.
Nepřímá otázka - číslo 2
Odpusťte, informatikové, ale tohle je váš nejoblíbenější problém.
Na konci otázky se v češtině píše otazník - to je celkem jasné. Máme tedy správně: Kolik je hodin? Jak se máte? Kolik je evangelií? apod. To ovšem platí v případě přímé otázky. Nepřímá otázka spočívá v tom, že konstatuji touhu ptát se, vyjádřím přání znát správnou odpověď, přičemž původní otázka se stává vedlejší větou. Zdůrazněme, že konstatujeme. Proto se na konci vzniklé konstrukce už otazník nepíše.
Snad to bude lépe patrno z těchto příkladů:
Kolik je hodin? je přímá otázka na přesný čas. Proto bychom mohli nepřímou otázku formulovat takto: Chci znát přesný čas. Zde je patrno, že se jedná o konstatování. Položíme-li otázku takto: Chci znát přesný čas? máme dojem, že tazatel neví, co vlastně chce, což je zjevně nesmysl. Stejně nesmyslná je tedy otázka Chtěl bych se zeptat, kolik je hodin? - správná odpověď by měla znít To tedy opravdu nevím; na co se chcete zeptat a zdali se chcete vůbec zeptat, to musíte nejlépe vědět sám. Rozdílu mezi přímou a nepřímou otázkou jsou si mnohé jazyky vědomy - angličtina je rozlišuje slovosledem, latina dokonce slovesným způsobem. Kdyby vám to nepomohlo, pomožte si školáckou berličkou - co končí otazníkem, má mít jinou intonaci.
Jen na okraj poznamenáváme, že u nepřímých otázek také platí pravidlo o vydělování vedlejších vět čárkou.
Přívlastek volný a těsný otázka č. 3
Uznáváme, že toto téma patří mezi těžší - u této otázky se také často chybovalo.
Přívlastek volný a těsný rozlišujeme tehdy, je-li přístavek (přívlastek shodný za substantivem) vyjádřen slovesným příčestím (činným nebo trpným). V případě, že tento přívlastek můžeme z věty vypustit, aniž by se změnil smysl, jedná se o přívlastek volný, který musí být vydělen čárkami, a to na obou stranách. V případě opačném se jedná o přívlastek těsný, který být vydělen nesmí. Např.
Cesta vedoucí přes les byla strmá. - právě ta a ne jiná; zde je vymezena lesní cesta oproti např. cestě přes pole, kolem rybníka, za kupou hnoje...
Cesta, vedoucí přes les, byla strmá. - zde je nám důvěrně známo, o kterou cestu se jedná (např. z kontextu), a k tomu, že byla strmá (což je základ výpovědi), jen na okraj poznamenáváme, že shodou okolností vedla lesem.
Tedy v naší soutěžní otázce nás zajímaly právě jen novozákonní knihy - přece nebudeme tvrdit, že Druhý list Janův je nejkratší ze všech knih na světě, přičemž tyto knihy (všechny knihy světa) jsou náhodou obsaženy v Novém zákoně. Formulujme si větu jinak - Nejkratší z novozákonních knih je Druhý list Janův - a bude nám to zřejmé.
(Mimochodem, 2 Jan je se svými třinácti verši nejkratší knihou celé Bible.)
Čárka před spojkou nebo - otázka č. 7
Zapeklitá věc - ona se tam totiž psát může i nemusí... Samozřejmě že to nezávisí na libovůli pisatele, ale na pevně stanovených pravidlech.
Má-li spojka nebo charakter slučovací, pak se před ní čárka nepíše (to je klasické nebo z výrokové logiky). Tedy v případě, kdy může nastat jedna, druhá, popřípadě obě možnosti - přijde Viktor nebo Hugo znamená, že mohou přijít oba, ale rozhodně přijde aspoň jeden z nich.
Má-li spojka nebo charakter vylučovací, pak se před ní čárka psát musí (pro milovníky logiky: [A <=> nonB] & [nonA <=> B] - což je vlastně totéž). K této situaci dojde, když jedna z možností vylučuje druhou a naopak, přičemž platí právě jedna z nich; opět si půjčíme pojmy z logiky a řekneme, že je to spojení dvou ze tří základních pravidel - pravidlo sporu (A není nonA) a vyloučení třetího. Např. Prší venku, nebo ne? Nemusíme být odborníky na logiku či meteorologii, aby nám bylo jasno, že na jednou místě v jednom čase nemůže zároveň pršet i nepršet.
Pro ilustraci příběh, který se traduje v různých verzích, ale jádro je stejné:
Armáda spojila radar se supervýkonným počítačem. Přístroj jednou hlásil: "V dosahu radaru letadlo." Velící důstojník nadatloval doplňující otázku: "Je to válečné nebo civilní letadlo?" Odpověď zněla: "Ano." Z míry poněkud vyvedený důstojník napsal: "Ano co?" Počítač chvíli šrotoval, až z něj vypadlo: "Promiňte. Ano, pane!"
V naší otázce chceme vědět, jak to s tou antikoncepcí vlastně je. Pochopitelně nemůže zároveň být i nebýt hříchem - nebo aspoň tohle tazatel slyšet nechtěl. Proto se zde před spojkou nebo čárka napsat musí.
Shoda přísudku s podmětem - otázka č. 4
Dobrá, uznáváme, tady jsme vám moc napověděli; proto také zde bylo nejméně špatných odpovědí (ale i ty se našly - dva soutěžící odpověděli b) a dva a) - tyto dvě odpovědi však pocházely od slovenských respondentů, ve slovenštině je poněkud jiná situace).
Základní pravidla pro množné číslo - je li v podmětu
mužský rod životný -i
mužský rod neživotný -y
ženský rod -y
střední rod -a
V případě, že v podmětu je podstatných jmen více a mají různý rod, platí tato pravidla:
je-li aspoň jedno z těchto slov rodu mužského životného -i
v opačném případě -y - a to i v případě, že je zde několik jmen rodu středního; např. Na louce se pásly tele a jehně..
V případě, že přísudek předchází před podmětem, může se řídit nejbližším členem - tedy Přišly (nebo také přišli) dívky i hoši.
Tato pravidla (nikoli tyto) platí i pro přídavná jména, zájmena a příčestí, která se shodují s podstatnými jmény.
Tajemné jakoby - otázka č. 8
Ujasněme si, že výraz jakoby znamená něco jako či něco na ten způsob a píše se dohromady; samozřejmě se před ním čárka nepíše - není to totiž spojka, která uvozuje vedlejší větu. V mluvené řeči ovšem splývá se spojkou jako následovanou příznakem podmiňovacího způsobu by. Školní pomůcka nám radí, abychom jej zkusili nahradit slovy jako kdyby. Nevznikne-li nám nesmysl, můžeme to napsat zvlášť a dopředu čárku uděláme. Soutěžní věty by tedy měly správně vypadat takto:
Objevil se jakoby temný stín.
Vypadalo to, jako by něco zmizelo.
Oni na to vždycky jakoby zapomenou.
Naše slavné výjimečně - otázka č. 5
Zde není takřka co dodat - snad jen, že se jedná o nejčastější chybu (obvykle se vyskytne vyjímečně, ale ani odpověď vyjimečně nebyla výjimkou) a že se na správné řešení můžete podívat do Pravidel.
Na závěr nám dovolte reagovat na některé poznámky některých soutěžících:
"U druhé otázky by se mi logicky správně zdála druhá z možností, ale pokud tam není napsán otazník, pravděpodobně by nešlo o otázku, ale o konstatování, nebo se mýlím?" Mýlíte - viz výše.
"Konečně někdo poukázal na to, jak hluboce poklesla kultura češtiny vlivem tak vynikajícího vynálezu, jako je e-mail a internet. Žijeme v době neustálého spěchu, přivítali jsme jednoduchou možnost odesílání a přijímání pošty a svůj spěch dáváme najevo např. tím, že si po sobě už ani nepřečteme, co jsme napsali. Je to škoda. Domnívám se, že na papíře, v obálce opatřené dopisní známkou by se tolik chyb v pravopisu i slohu nevyskytlo." - Obáváme se, že je tomu skutečně tak.
"Je bohemista teolog?" - Nikoli, bohemista je člověk, který žije bohémským životem, ale na přísně vědeckých základech, potažmo za přísně vědeckým účelem.
"Ale zda se mi, ze u otazky 3 jsou mozna dve reseni: a) i b)" - Nikoli, viz výše.
Ovšem nejkrásnější reakce byla: "...já se českou gramatikou živým..." - prosíme za odpuštění, ale tohle jsme si nemohli nechat pro sebe.
Ale ještě nám to nedá a zmíníme pár nejčastějších chyb:
Řadě českých uživatelů elektronických médií zřejmě vymizelo z paměti, že čárkami se vydělují věty, jak jsme zmiňovali někde na začátku; tedy nikoli příslovečná určení. Zřejmě pod vlivem angličtiny se objevují patvary (či potvory) jako V takovém případě, tomu nerozumím. Po zaznění signálu,můžete nechat vzkaz. Za deště, je venku mokro. apod. To je samozřejmě špatně - ta čárka tam nepatří. Čili "s takovým pravopisem, se jděte vycpat". Prostě a jednoduše za větu pokládáme to, co má sloveso v určitém tvaru, nikoli v infinitivu. Tedy i věta Je zábavné, zalovit se v paměti a zavzpomínat na základní školu. není správně, anžto obsahuje jednu čárku navíc. Vezměme si například, že bychom pak museli psát rozhodl jsem se, přijít.
Nevíte-li si rady s 3. osobou množného čísla v přítomném čase, pomůže vám rozkazovací způsob. Pak se snad vyvarujete tvarů diváci sedějí nebo atleti hází. Vězte, že 3. osoba množného čísla přítomného času slovesa vědět je vědí. (Znáte starý otřepaný rým medvědi nevědí? Ten je gramaticky správně.)
Přechodník máme v češtině dvojí - přítomný a minulý (přičemž přítomný přechodník od dokonavých sloves má význam budoucí, ale používá se stejně zřídka jako předminulý čas). Zapamatujme si dvě věci:
1) přechodník má tři tvary, a sice první pro mužský rod v jednotném čísle, druhý pro ženský i střední rod v jednotném čísle a třetí pro všechny rody v množném čísle.
Přítomný přechodník vypadá takto:
nesa, nesouc, nesouce nebo píše, píšíc, píšíce nebo čekaje, čekajíc, čekajíce
Minulý pak takto:
dones, donesši, donesše nebo zamávav, zamávavši, zamávavše
2) Přechodník se vždycky musí vztahovat k podmětu a nikdy jinak. Výtvory jda kolem chléva, kopla ho kráva nebo dívaje se z okna, pršelo vypadají sice kouzelně, ale nepatří do českého jazyka.
Na závěr bychom (nikoli bysme, ani by jsme) vám rádi doporučili, abyste se vyvarovali poslední dobou velmi oblíbené fráze "to je o...", "to je o něčem jiném" či " to není o ničem". Tento pseudotvar je celkem čerstvý a vypovídá o špatných vyjadřovacích schopnostech mluvčího. "To je všechno o penězích," zazní mnohdy z leckterých úst. Vězte, že o penězích může být přednáška z numismatiky, učebnice ekonomiky, při troše dobré vůle i literární dílo (Lakomec, příběhy strýčka Skrblíka...), ale v žádném případě ne sporná situace ve vrcholovém sportu (například). Všeobecně vzato o něčem může být dílo či výrok, který o tom něčem pojednává. Výraz "nebýt o ničem" pak už v češtině vůbec nemá co dělat. Pevně doufáme, že tato odpornost vymizí stejně jako před několika lety nečeské a nehezké sloveso odviset.
Děkujeme všem za pozornost a nebývalou účast v soutěži, čtrnácti úspěšným blahopřejeme, ostatním 143 doporučujeme, aby si koupili (a přečetli!) Pravidla českého pravopisu, a těm desíti nešťastníkům, kteří měli 6 a více chyb, doporučujeme vrátit vysvědčení ze základní školy, o maturitním nemluvě...
R.D. Zdeněk Drštka
Tisk článku
Texty, články, promluvy
