katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice
     Jednou konal v Hamburgu cirkus „Sarrasani“ svá představení a při jednom z nich tragicky zahynula mladá artistka. K jejímu pohřbu se ve hřbitovní hale shromáždili snad všichni zaměstnanci cirkusu: Tataři, Japonci, Kozáci, Černoši, Indové, Číňané, Italové atd. Farář měl promluvu nad rakví pochopitelně německy, takže mu většina z přítomných nerozuměla ani slovo. Stejně pochopitelně ho také žádný neposlouchal. Na co taky? V hale panoval neklid a nervozita hlavně mezi tanečnicemi, které se prý klidně bavily, smály a pudrovaly. Najednou padlo v promluvě slovo Jezus – Ježíš, a celým tím podivným truchlícím shromážděním jako by projela jiskra. Pak padlo to jméno ještě několikrát a shromáždění se utišilo, tanečnice se přestaly smát a pudrovat, mnozí sklonili hlavy a na nejedné tváři se objevila slza. Ježíš - tomu slovu rozuměli všichni, třebaže je říkal německy.
     Ježíš! Co všechno říká to jedno slovo: Tak Bůh miloval svět… Kdo vidí mne, vidí i Otce mého… Abyste se milovali, jako jsem já miloval vás… Kdo věří ve mně, má život věčný a já ho vzkřísím… Jděte do celého světa, učte všechny národy a křtěte je… Vezměte a jezte, toto je moje tělo… Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají…. Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa… Ježíš! Kolik úst šeptá denně to slovo v modlitbě: A požehnaný plod života tvého Ježíš…. Co dobrého bylo vykonáno v lidstvu proto, že to chce Ježíš! Co obětí a utrpení podstoupily miliony a miliony z lásky k Ježíši. A co už jich bylo, že i život svůj raději ztratili, než aby zradili Ježíše. To je Ježíš Kristus. Takovou má moc nad lidským srdcem. A není divu, vždyť ani Bůh Otec se „neudržel“, aby to neřekl nahlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“!
     Proč se Pán Ježíš, ten, který je bez hříchu, dává od Jana pokřtít? Nebudu vám uvádět různé dohady, je to tajemství stejně jako jeho pokušení od ďábla a nepochopitelné jako všechno v jeho životě… Jan Křtitel přeci porozuměl, proč se nejčistší a nejsvětější Pán Ježíš dává křtít, a vysvětlil to i lidem, když Spasitel odtud odcházel: „Hle, Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa!“ Kdepak, to ponížení, které vzal na sebe, že se u řeky Jordánu postavil mezi hříšníky, ještě nic není proti té strašné hanbě, kterou na sebe vezme, až jako zločinec obtížený hříchy světa bude umírat mezi dvěma lotry – jako Bohem zapomenutý! Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného vydal… A byl to jeho milovaný Syn! Proto se v té chvíli, kdy se Pán Ježíš tak ponížil za nás, nad ním vznášel Duch svatý a bylo slyšet Otcův hlas, aby bylo všem jasno: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení!“
     V té události je i náznak významu novozákonního křtu, jak jej Pán Ježíš přikázal udělovat. Kdykoliv leje kněz na hlavičku dítěte křestní vodu a říká: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ stává se ten lidský drobeček chrámem Svaté Trojice a Bůh Otec si ho přivlastňuje: Toto je mé milované dítě, v němž jsem nalezl zalíbení!
     Mnozí lidé si dnes říkají: Co je nám do toho, že si to rodiče přáli, co je mi do slibu, který za mne dělal nějaký kmotr nebo kmotra, to je násilí na mé svobodě. Je mnoho věcí v našem životě, o kterých jsme sami nerozhodovali, a nejsou násilím na naší svobodě. Už to, že jsme se vůbec narodili: nikdo se nás na to neptal a musíme být vděční svým rodičům, že nás chtěli, že nám život dali a že se nás nezbavili. Národnost jsme si také neurčili, vlast jsme si také sami nezvolili, zákony nedali a musíme je zachovávat. Být křesťanem není nesvoboda, je to čest; být dobrým člověkem je povinnost, ale i sláva. Ještě víc než za život musíme být tedy svým rodičům vděční, že nás dali pokřtít, neboť kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, řekl Pán Ježíš. Já nenalézám slovo, abych vysvětlil velikost štěstí té pravdy: Jsem dítkem Božím!
     Církev učí a křtí od té doby, co ji tím Pán Ježíš pověřil. Protože se svět po Církvi skoro ve všem opičí, napodobuje ji i v této věci a křtí lodě, letadla, sloní mládě v zoologické zahradě, také víno se někde křtí, prostě křtí se všechno možné - jen děti pomalu ne. Lidé totiž zapomněli smysl křtu a myslí si, že je to obřad, kterým někdo dostává jméno.
     Jsem dítko Boží! Křest nás tak onačil a nikdy už to nikdo nesmaže. Křest, to je jako punc na monstranci z ryzího zlata. A je jen na nás, aby ta monstrance byla čistá, na nás záleží , zda budeme dětmi milovanými, ve kterých Bůh má zalíbení!



 


Tisk článku


Texty, články, promluvy
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest