katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice
Tříkrálová sbírka 2016

V. SPÁNEK BATOLAT

PRAVIDELNÉ SPACÍ NÁVYKY

Novorozenec tráví většinu času spánkem, avšak jak roste, začne si vytvářet pravidelné spací návyky. Tříměsíční dítě má během dne jedno hlavní období bdění, obvykle ve stejnou dobu, a často to bývá pozdě odpoledne nebo v podvečer. Dvanáctiměsíční dítě obvykle spí dvakrát denně, jednou dopoledne a jednou odpoledne. I když se v průběhu druhého a třetího roku spací návyky dítěte začnou postupně podobat návykům dospělých, ještě stále bude potřebovat se krátce prospat během dne, protože spotřebuje velké množství energie na hry a na svůj růst.

VŠEOBECNĚ O SPÁNKU

Pokud nemá novorozeně hlad, není mu zima a nepociťuje žádné jiné nepohodlí, většinu času mezi krmením tráví spánkem. Množství času, které prospí, závisí na jeho individuálních fyzických schopnostech, avšak v průměru se pohybuje kolem 60 % času celého dne. Není nutné si dělat starosti, jestliže právě tolik nespí. Některé děti již od začátku vydrží být vzhůru déle než ostatní. I když se dítě bude chovat podle svých vlastních spacích zvyklostí, je důležité, aby se naučilo rozlišovat den a noc. Existuje několik způsobů, jak tomu pomoci. Např. ukládáme-li dítě večer, dbáme, aby místnost byla zatemněna a důkladně se přesvědčíme, zda má všechno pohodlí a je spokojené. Jestliže dítě v noci vzbudí hlad, dá mu matka najíst, ale nehraje si s ním, ani je jinak nerozptyluje. Když už trochu povyroste a bude si lépe uvědomovat, co se děje, vytvoří pro ně rodiče večerní rituál, který se skládá z večerního krmení, koupání, pohádky, hry nebo zpěvu, ještě předtím, než si dítě půjde šťastné lehnout do postele. Někdy se dítě po večerním jídle začne projevovat společensky, místo aby bylo ospalé. Rodiče z toho mohou mít radost, ale zároveň se snaží vypěstovat u dítěte návyk, aby po večerním jídle usnulo. Má-li dítě ve zvyku být vzhůru po každém jídle, nenaléhají moudří rodiče, aby zůstalo v postýlce. Rozrušilo by se a bylo by pak velmi nesnadné je utišit.

Jestliže tráví matka velkou část dne mimo domov, její dítě si bude přirozeně přát prožít jistý čas v její přítomnosti. Ovšem i v tomto případě není dobré rušit rituály před spaním.

KDE BY MĚLO DÍTĚ SPÁT

Pokud je dítě v teple a pohodlí, bude schopné spát téměř všude. Většina rodičů dává dítě zpočátku do koše nebo do přenosné postýlky, protože tímto způsobem se dá snadno přenášet a mohou je mít ve dne i v noci u sebe. Až dítě vyroste, budou muset rodiče obstarat postýlku, u které se dá regulovat výška matrace, aby měli k němu dobrý přístup. Ať už dítě spí v kterékoliv místnosti, musí tam být teplo. Malé miminko ještě neumí plně ovládat svou tělesnou teplotu. Snadno ji ztratí, není však schopné znovu jí nabýt pohybem nebo natřásáním. Z tohoto důvodu musí být v místnosti udržována stálá teplota.

Kdykoliv spí dítě venku, dbáme na to, aby nebylo na přímém slunci. Dáme kočárek do stínu stromu, fouká-li vítr. Zvedneme stříšku a otočíme kočárek proti větru, aby stříška tvořila účinný větrolam. Dbáme i na to, aby na kočárku byla síťka proti hmyzu. Nikdy neposuzujeme teplotu dítěte podle rukou. Jeho končetiny jsou často chladnější než ostatní tělo a dost často zbarvené do modra. Není to nic, s čím by si měli rodiče dělat starosti.

UKLÁDÁNÍ DÍTĚTE KE SPÁNKU

Ukládáme-li dítě ke spánku na záda, existuje riziko, že při zvracení by mohlo vdechnout část zvratků. Nedávné výzkumy také ukázaly, že děti pokládané na bříško jsou více ohroženy z hlediska syndromu náhlého dětského úmrtí. Proto by bylo nejvhodnější, aby dítě zpočátku nebylo pokládáno ani na záda ani na bříško, ale na bok. Až se bude umět převracet, samo zaujme polohu, která pro ně bude nejpohodlnější, bez ohledu na to, do jaké polohy jste je uložili. Uložme dítě tak, aby se jeho hlavička dotýkala, nebo byla v blízkosti jednoho okraje koše nebo postýlky. To mu dodává pocit velkého bezpečí, stejně jako pevné zavinutí. Aby nehrozilo nebezpečí, že se dítě uhodí do hlavičky, dejte na zadní část postele čalouněný protinárazový chránič. Když dítě usne, neměníme jeho polohu, protože by se určitě probudilo. Stejně tak nevcházíme neustále do místnosti, abychom zkontrolovali, je-li dítě v pořádku. Není však nic zlého na tom, když rodič nosí spící dítě u sebe v nosiči. Konec konců spávalo ve vzpřímené poloze dlouhý čas v lůně matky a bude jistě spokojené v její těsné blízkosti.

Není vůbec nutné být po uložení dítěte v domácnosti potichu. Naopak je dobré je zvykat, aby spalo, zatímco kolem probíhá obvyklý ruch. Monotónní zvuky, jako např. hlas televizního přijímače, hučení vysavače, automatické pračky nebo bubnové sušičky dítě uklidňují a brzy je uspí. Pouze náhlé výkyvy intenzity zvuku je ruší. V následujících měsících se vaše dítě stane součástí rodiny, a proto si musí zvykat na lidi kolem sebe a na zvuky, které k nim patří.

ABY DÍTĚ SPALO

I malé miminko určitě usne vždy, když je unavené, a téměř v každé situaci, ale je nutno udělat několik opatření, která to zaručí. Předtím než dítě uložíme, máme je aspoň během prvního měsíce pevně zavinout. Jestliže je něčím pevně ovinuto, cítí se mnohem bezpečněji a je spokojenější. V noci místnost zatemníme. V zimě dáme do postýlky půl hodiny před uložením dítěte ohřívadlo. Dbáme na to, aby v místnosti bylo vždy dost teplo. Položíme svou ruku dítěti na zádíčka anebo na jednu z končetin, aby se uklidnilo, a zlehka je pohupujeme. Můžeme použít i pohyblivou hračku, která vydává tóny.

ABY USNULO JEDNOROČNÍ DÍTĚ

Když bude dítě asi devítiměsíční, vydrží v bdělém stavu i tehdy, bude-li dost ospalé. V důsledku toho se může příliš unavit a bude tak rozrušené, že nebude moci usnout. Hlavním důvodem, proč to dělá, je jeho vztah k blízké osobě, která pro ně představuje lásku, bezpečí a vzrušení, jež nechce ztratit ani na okamžik. Druhý důvod, který také souvisí s pocitem bezpečí, je, že dítě nemá rádo, když se mění vžitý běh věcí. Budeme-li např. na prázdninách nebo budeme muset dítě přestěhovat do druhého pokoje, pak je tyto změny vyruší. Ať už bude příčina jakákoliv, toto období závislosti a jistoty bude krátké. K dítěti přistupujeme klidně a s rozvahou a pamatujeme si, že není jediné na světě, které odmítá momentálně spát. Doba před spaním má být šťastná a příjemná, jak to jen jde. Můžeme dát dítěti před uložením do postele pro pocit pohody možnost cucat z prsu nebo z láhve. Vytvoříme si svoje rituály a trváme na nich. Neukládáme dítě přímo do postele, ale vytvoříme si společnou rutinní hru. Potom popřejeme dítěti dobrou noc. Neodcházíme však hned z pokoje. Potichu odejdeme, až když usne, aby prožívalo, že může usnout, aniž by nás „ztratilo“. Dovolme dítěti, aby si vytvořilo vlastní zvyky na uklidnění. Pohupujme dětskou postýlkou, jestliže to dítě uklidňuje a je to technicky možné. Použijme pohyblivou melodickou hračku. Mnohé děti fascinují její pohyby a uklidňuje je její zvuk. Dítě nemáme brát s sebou večer ven, protože má již své zaběhané zvyklosti a svůj klid a vyleká je, když se octne někde jinde. Jestliže pláče, vždy jděte k němu, ale nezvedejte je okamžitě. Nejdříve se podívejte, co se děje. Možná jen potřebuje změnit polohu, přikrýt nebo odkrýt.

OBJEKTY DODÁVAJÍCÍ POCIT BEZPEČÍ

Okolo devátého týdne může dítě začít projevovat známky toho, že lpí na nějakém objektu, který je uklidňuje. Může to být deka, lehká plenka, kapesník, panenka nebo jeho vlastní prst. Může se tahat za vlasy, za ucho nebo se rytmicky a soustavně vrtět. Na ničem z toho není nic špatného, i když se na to donedávna dívali odborníci s nechutí. Neexistuje věk, ve kterém by se tyto objekty měly nebo neměly používat. Dítě z toho vyroste stejně jako z pomočování. Jestliže tedy dítě k nějakému objektu, který je uspokojuje, přilne, nepokoušíme se mu v tom bránit. Jsou-li skutečně v této otázce pochybnosti, díváme se na to takto: používáním uklidňujícího objektu začíná být dítě soběstačné, nachází způsob, jak si poradit bez vás. Je třeba se ovšem zamyslet v případě, používá-li dítě uklidňující předmět po celou dobu i ve vaší přítomnosti. Jestliže to dělá příležitostně, když je nemocné nebo velmi unavené, je to pochopitelné. Dělá-li to však vytrvale, je velmi pravděpodobné, že pro něj nepředstavujete takovou lásku a bezpečí, jakou byste měli, a vaše dítě si za vás hledá náhradu.

KRATŠÍ SPÁNEK

Přestože dítě celou noc spí, potřebuje se i během dne jednou nebo dvakrát na kratší dobu prospat, aby si obnovilo energii. Doba tohoto spánku je u různých dětí různá. Některé spí po snídani, jiné před obědem, jiné po obědě nebo kolem 16. hodiny. Kromě toho se zpočátku tato doba může měnit také ze dne na den a z týdne na týden. Koncem prvního roku se pravděpodobně ustálí. Kromě zvláštních příležitostí (když např. má být dítě v určitém čase vzhůru) by si délku spánku měl určovat organismus dítěte sám. Některé děti spí dvacet minut denně, jiné potřebují čtyři hodiny. Když však chce dítě prospat odpoledne a večer zůstává dlouho vzhůru, měli by je rodiče budit dříve, aby šlo spát v přijatelnou dobu. Dítěti to neublíží a rodina bude mít snadnější život, jestliže se zavedené zvyky dospělých a dítěte sjednotí.

„RANNÍ PTÁČATA“

Od samého začátku se mají rodiče snažit, aby jejich dítě bylo šťastné v postýlce i o samotě, když se probudí. Nad postýlkou mají být poutavé pohyblivé hračky, které se mohou pohybovat a vytvářet pro ně zajímavé výjevy. Na jednu stranu postýlky dáme kulaté zrcátko, aby se dítě mohlo dívat na svůj vlastní obličej a necítilo se samo. Když už dítě umí natáhnout ruku, zavěsíme mu na dosah různé předměty upevněné na provázku nebo na gumičce, aby jimi mohlo pohybovat a hrát si s nimi. Nemusí být drahé, ale vždy pestré. Důležité je, aby alespoň některé vydávaly zvuky. Rozhodně má být v postýlce něco, co upoutá pozornost dítěte. Dbáme i na to, aby ráno nebyla v pokoji přílišná tma, aby dítě vidělo, s čím si hraje. Je-li místnost příliš tmavá, necháme u postýlky noční lampičku. Dítě můžeme k takové samostatnosti vycvičit tím, že nejdříve vycvičíme sebe. Ozve-li se dítě, matka nemusí hned z postele, aby se na ně podívala. Nechá dítě, aby si samo pro sebe povídalo tak dlouho, jak je to jen možné, a vstane, až začne být neklidné. Takto se dítě učí samostatnosti a nezávislosti už v útlém věku. Když však začne být mrzuté, matka neotálí, jde hned k němu a poskytne mu všechno pohodlí a lásku, kterou potřebuje.

DĚTI BUDÍCÍ SE V NOCI

V druhé polovině prvního roku by dítě mělo spát po celou noc. Ale nastanou chvíle, kdy se z jakéhokoliv důvodu vzbudí. Pro tyto případy jsou zde následující rady: Přesvědčte se, zda dítěti není příliš teplo. Jestliže ano, svlékněte mu část oblečení nebo mu odeberte deku. Přesvědčte se, zda mu není naopak příliš chladno, zda si neodkopalo přikrývku. Můžete je dát do spacího pytle, přidat mu přikrývku nebo nechat v pokoji ohřívač, který udrží stálou teplotu vzduchu. Zkontrolujte, zda nemá vyrážku z plenek. Jestliže ano, nepříjemné pocity, které ji provázejí, mohly dítě vzbudit. Ihned podnikněte příslušná zdravotní opatření. Nevcházejte stále do dětského pokoje, abyste kontrolovala, zda dítě dobře spí. Vaše nervozita je může budit. Jestliže je vyrušil noční děs, utište je a zůstaňte u něj, dokud opět neusne. Stane-li se to během noci několikrát, hledejte nějakou vnější příčinu. Nekřičíte na ně příliš? Nemá novou opatrovatelku? Není znepokojeno vaší nepřítomností během dne?

BDĚLÁ BATOLATA

Některá batolata prostě nepotřebují tolik spánku jako ostatní a vyžadují více rodičovského času a energie. Tyto děti by nikdy neměly zůstat samy v postýlce bez zábavy. Měly by mít nad sebou pověšeny pohybující se hračky nebo vedle sebe upevněné aktivační panely. Matka může např. mít dítě u sebe v nosiči (tzv. klokance) i během práce doma. Nebo dá dítě do hopsadla, upevněného ve dveřích místnosti, ve které pracuje, popř. je někde ve své blízkosti položí a podepře polštáři tak, aby na ni dítě vidělo. Rodiče se nemusí trápit tím, že jejich dítě spí méně, než se od něj očekává. Když je vzhůru, po celou dobu se učí a nezbytnou odměnou je pak rodičům bystré dítě.

SPÁNEK BATOLAT

Většina batolat spí v noci průměrně jedenáct hodin a potřebuje ještě další kratší spánek během dne. Potřebuje-li dítě v prvním roce více spánku, bude v tom pravděpodobně pokračovat i ve druhém roce. Jestliže však potřebovalo méně spánku, tento trend bude pokračovat i nadále. I když spí celou noc, potřebuje se prospat ještě dvakrát během dne. Délka spánku záleží na potřebách dítěte. V tomto roce se však může změnit doba, ve které dítě přes den usíná. V tom by se měli rodiče nechat vést dítětem. Nemá smysl, aby je nutili spát na rozkaz, spíše se mají přizpůsobit jeho novým požadavkům.

Ve věku kolem patnácti měsíců se dítě dostane do stadia, kdy pro něj budou dvě zdřímnutí denně hodně a jedno příliš málo. V době, ve které předtím usínalo poprvé, si bude vesele hrát. Jako ve všem, co se týká dítěte, musí být rodiče i v tomto přizpůsobiví. Dítě si brzy vytvoří své vlastní spací návyky. Koncem druhého roku bude pravděpodobně spát jen jednou - buď před obědem, nebo po něm. Pokud se neustálí jeho spací návyky, dbáme na to, aby si během dne přiměřeně odpočinulo. I když nevypadá vůbec unavené, pobíhá kolem, chce se naučit nové hry a hrát si se zajímavými hračkami, snadno se může příliš vyčerpat. Když začne být rozladěné a mrzuté, nebo projevuje náhlý nedostatek koordinace, je to signál, aby si odpočinulo nebo si hrálo klidnější hry. Jestliže batole déle spí, probouzí ho matka velmi jemně. Bude potřebovat, aby je asi čtvrt hodiny tulila k sobě a potichu k němu promlouvala, dříve než bude schopné další aktivity. Vždy je třeba ponechat dostatek času na opětné nabytí dobré nálady.

ZVYKY PŘED SPANÍM

Zvyky dítěte před spaním se v druhém roce změní, bude totiž požadovat více zábavných her a více pozornosti. Moudří rodiče mu dají oboje. Chci zdůraznit, že doba ukládání dítěte do postele má být dobou her a radosti, a i když jsou rodiče unaveni, mají se snažit být klidní a uvolnění. V opačném případě se dítě nakazí nervozitou a bude mrzuté. Možná potom potrvá dvakrát tak dlouho jeho uložení do postele, a to jen proto, že rodiče neobětovali pár minut své pozornosti, která by patřila jen jemu, a nepřistupovali k dítěti klidným a utišujícím způsobem.

Během druhého roku může dítě začít vylézat ze své postýlky, aby se dostalo k rodičům. Je třeba dobře zajistit jeho bezpečnost.

SPÁNEK BATOLETE BĚHEM DNE

Pro dítě je velkou radostí, když mu rodič dovolí pospat si v jeho posteli, na gauči nebo někde jinde blízko sebe. Nechce-li dítě spát, dbáme na to, aby mělo odpočinkovou dobu, ve které bude klidné a tiché. Můžeme mu pustit dlouhohrající magnetofonovou kazetu s jemnou relaxační hudbou s vysvětlením, že doba odpočinku bude trvat tak dlouho, dokud nepřestane hrát hudba.

USÍNÁNÍ VEČER

Dítě neukládáme do postele ihned po vzrušující nebo divoké hře - velmi těžce by se uklidňovalo, což by na matku mohlo působit frustračně. Stačí patnáct minut na to, aby se utišilo. Může si třeba prohlížet knížku. I malé děti si rády prohlížejí v posteli knížky. Když se to dítěti líbí, necháme je s jeho oblíbenou knížkou, která však nesmí vzbuzovat hrůzu. Nebo dítěti navrhneme, aby zhluboka dýchalo. Hluboké dýchání je totiž relaxační a uklidňující. Pomůže dítěti usnout. Také krátké a tiché vyprávění je velmi vhodné.

NOČNÍ PROBOUZENÍ

Zjistilo se, že asi 15 % dvouletých dětí se v noci pravidelně probouzí , což může být velkým problémem pro rodiče, kteří se také potřebují vyspat. Přes všechnu únavu by rodiče neměli nikdy nechat dítě plakat. Okamžitá snaha o utišení má být spojena se snahou zjistit, v čem je problém a proč dítě pláče. Někdy ho lze snadno odstranit. Může mu být zima nebo naopak horko. Může mít žízeň. Mohou se mu prořezávat zuby. Možná, že dítě neprobudila žádná z těchto příčin a je vystrašené zlým snem. Potíž je v tom, že neumí vysvětlit příčinu a nedokáže racionálně přijmout zprávu, že se nemá čeho bát. Co v této situaci musíme udělat, je poskytnout mu lásku a porozumění. Nemusíme se bát, že tím dítě rozmazlíme.

DÍTĚ, KTERÉ NECHCE SPÁT

Je těžká situace rodičů dětí, které nemohou v noci spát a často se budí. Takové děti mají dostat maximum něhy a pochopení. Je třeba, aby se rodiče střídali „ve službě“ každou druhou noc, aby se ten druhý mohl bez vyrušování vyspat, jestliže ovšem nenastala mimořádná situace. Rodič „ve službě“ má spát blízko postýlky, aby se mohl dítěte uklidňujícím způsobem dotýkat rukou a pohladit je, když začne plakat. Nepomůže-li ani tichý uklidňující hovor, je zaručeně úspěšné vzít dítě do své postele. Má-li dítě v noci žízeň, je vhodné dát mu jen vodu s ovocnou šťávou, nikdy nedávat mléko, aby si nezvyklo na noční krmení.

KDYŽ DÍTĚ NECHCE JÍT DO POSTELE

V poslední době je více „problémových“ dětí, než si většina lidí uvědomuje. Tyto děti představují pro rodiče velké starosti. Dítě, které nechce jít večer spát a zlobí, se jinak chová jako ostatní děti, je tělesně velmi aktivní, se zájmem o všechno, co se kolem děje, a je upřímně milující. Během dne s těmito dětmi nejsou problémy, jsou za vše vděčné. V noci však je to složitější. Rodiče problémového dítěte se mají na noc připravit a u dítěte se střídat. Pak se budou cítit méně frustrovaní a méně neschopní. Rozhodně musí dbát i na sebe. Nikdo nemůže delší dobu bez úhony vydržet nedostatek spánku. Rodiče také nejsou výjimkou. Chybou některých knih pro rodiče je, že se stydí dát radu, která by zdánlivě dávala přednost rodičům před dítětem. V případě problémového dítěte, které nechce spát, musí rodiče myslet i na sebe. Spánek je příliš důležitý, než abychom mohli být bez něho. Rodiče mají právo udělat všechno potřebné proto, aby se vyspali.

Pro rodiče problémových dětí uvádím několik pragmatických rad, které ovšem klasickým radám odporují. Na ložnicích totiž není nic magického. Dítě může spát tam, kde se cítí nejlépe; na zemi, u vašich nohou, na gauči, nebo na vašem klíně. Buďte pružní, co se týká ukládání do postele. Když to necháme na dětech, většina se jich odebere spát kolem sedmé či osmé hodiny večer, ať je uložíme nebo ne. Proč by měly být nešťastné samy v pokoji, když mohou být šťastné ve vaší společnosti? Dítě večer včas vykoupejte. Koupání působí relaxačně a dítě začne být ospalé. Je-li těžké dostat dítě do postele, oblečte mu noční oděv dřív, než je vezmete k sobě do obývacího pokoje. Když usne, nemusíte je budit a můžete je odnést přímo do postele.

SPÁNEK DVOULETÉHO DÍTĚTE

Když jsou dítěti dva roky, potřebuje obvykle dvanáct hodin spánku v noci a asi jednu až dvě hodiny přes den. Skutečná délka spánku závisí, jak jsme již řekli, na dítěti samotném. Obecně lze říct, že doba odpočinku přes den se v průběhu třetího roku zkracuje, ale délka nočního spánku zůstává obvykle stejná. Doba, kterou dítě prospí v noci, se začne snižovat kolem šestého roku a zredukuje se přibližně o půl hodiny za rok. Kolem třetího roku mnoho dětí přestává přes den spát, i když většina si ještě asi do šesti let potřebuje po obědě odpočinout.

SPACÍ NÁVYKY DVOU - AŽ TŘÍLETÉHO DÍTĚTE

Děti ve věku kolem 2 – 3 let někdy začnou s oddalovací taktikou, když mají jít do postele. Může to být přání jít na záchod nebo napít se a je tu přirozeně také možnost, že se dítě prostě bez výmluv objeví u rodičů čilé a roztomilé. Myslím si, že za těchto okolností by měli rodiče rozhodnout, co budou dělat, s přihlédnutím na předešlé zvyklosti. Jestliže předtím dobu ukládání ke spánku pružně měnili a nikdy nenaléhali, aby dítě šlo spát do svého pokoje, postýlky nebo postele, nemohou náhle změnit přístup, když už jsou dítěti 2-3 roky. Dítě by prostě přijalo tuto nedůslednost a zcela správně by mařilo nový režim. Myslím si, že za těchto okolností je praktičtější dovolit dítěti, ať si hraje v místnosti, dokud se neunaví a neusne, a potom je mohou rodiče odnést do postele. Avšak na druhé straně, jestliže rodiče pečlivě dodržovali spací návyky a toto nové chování je odklonem od nich, dítěti může jenom prospět, budou-li trvat na svém a znovu nastolí vžité zvyklosti. Není pochyb o tom, že dítě bude trochu fňukat a přemlouvat své rodiče, avšak vzájemné vztahy jsou pevné, a dítě zakouší, že je rodiči milováno a že kdyby je potřebovalo, jsou připraveni vždy pomoci. Proto tedy rodiče mohou trvat na svém . Mohou se opírat o jeho důvěru k nim. Dítě si rychle vezme k srdci ponaučení a přestane s nevhodným chováním. Jestliže však rodiče ustoupí, dítě si to určitě osvojí jako nový návyk. Způsob, jak se rodiče chovají v těchto situacích, závisí především na tom, jak jsou unaveni a jak jsou připraveni na narušování večerního programu. Jestliže matka strávila s dítětem celý den, pravděpodobně cítí s jistým zadostiučiněním, že večer a noc patří jí a manželovi. Je třeba vést děti, aby tuto realitu respektovaly.

ŠŤASTNÉ OVZDUŠÍ PŘI UKLÁDÁNÍ KE SPÁNKU

Je důležité, aby dítě bylo ukládáno ke spánku ve šťastné atmosféře. Moudří rodiče udělají všechno proto, aby děti nešly spát nešťastné. Odpustí jim i určité přestupky, aby nešly spát s tím, že by jim v uších zněl rozzlobený hlas. Snaží se vyhnout tomu, aby se děti rozrušily nebo plakaly z rozčilení. Před spaním je potřeba udržovat radostnou a přátelskou atmosféru. Dobu mezi večeří a ukládáním do postele má prožít rodina pospolu. Přítomnost rodičů v místnosti působí na dítě velmi uklidňujícím způsobem, takže si svoje šťastné pocity odnese z obývacího pokoje do ložnice.

RITUÁLY PŘED SPÁNKEM

Většina dětí má tyto rituály ráda. Má se jich aktivně zúčastňovat také otec, pokud je to možné. Písnička, říkanka a potom krátká pohádka nebo něco jiného, ale vždy stejně atraktivního - to může být náplní těchto rituálů. Je to doba věnovaná rodině. Celá rodina si povídá o tom, co se udalo přes den. Tyto rituály splňují svůj účel a všichni cítí, že se vyplatí na ně obětovat čas. Dále mohou rodiče rozsvítit v předsíni malé světlo, aby děti v noci trefily do koupelny nebo do jejich pokoje, kdyby to potřebovaly.

Přikládám ještě několik osvědčených rad. Pro malé děti postavte dětské hodiny z hračkářství vedle skutečných a nastavte na nich ručičky tak, aby ukazovaly čas, kdy je nutné jít spát. Až budou na obou hodinách ručičky ve stejné poloze, je čas jít spát. Podle možnosti se snažte, aby dítě šlo spát ve stejnou dobu každý den, čímž mu pomůžete vytvořit si pravidelné spací návyky. V době, kdy mají jít děti spát, nejsou často dost ospalé. Snaží se oddálit čas spánku tím, že si v posteli prohlížejí novou hračku, čtou knížku nebo spolu povídají. Je dobré, když děti, přibližně ve stejném věku, spí společně v pokoji až do doby, kdy budou potřebovat soukromí. Když už jsou vaše děti ve svých postelích, trochu se s nimi polaskejte, dříve než odejdete z pokoje. Mají to velmi rády. Zahřejte jim postel a v paměti jim zůstane vaše blízkost. I na vás to působí velmi relaxačně.

ODDALOVACÍ TAKTIKY

Dítě se možná pokusí zastavit rodiče tak, že řekne, že prostě nechce, aby odešli. Mají opět na vybranou, co udělat. Mohou zůstat u dítěte, pokud se nerozptýlí jeho případný strach a dokud se necítí dost klidné, aby usnulo buď s nimi nebo bez nich. Mohou také dítěti říci, ať si nevymýšlí, a odejít. Myslím si, že to druhé je nebezpečné, protože u dítěte se může vyvinout takový strach, že se stane hysterické. To je zlé jak z krátkodobého hlediska, dítě totiž v tu noc usne jen s velkými potížemi, tak z dlouhodobého - v dítěti se může vypěstovat strach z odchodu do postele na několik dalších let. Takový přístup není dobrý.

STRACH ZE TMY

Když dítě oddaluje odchod do postele ze strachu ze samoty nebo ze tmy, potom jsou to právě rodiče, kteří mohou zmírnit jeho obavy. Bojí-li se dítě být samo ve tmě, sedne si k němu rodič a odpoutává je od takových myšlenek čtením pohádky, hrou nebo zpěvem. Dbáme na to, aby dítě bylo klidné, jsme u něj a hladíme je, dokud přitom neusne. Strach ze tmy je zcela normální a u malých dětí pochopitelný, a proto netrváme na tom, aby byla v místnosti tma. Noční lampa mu dodá pocit jistoty a rodičům pomůže orientovat se v noci v dětském pokoji.

ZLÉ SNY A CHOZENÍ VE SPÁNKU

Dítě pravděpodobně nebude trápit noční děs, dokud nedosáhne tří let, přestože se občas budí s výkřikem a s vystrašeným pohledem, který naznačuje, že mělo zlý sen. Mnohé děti mívají noční můry a je to normální, i když to může rodiče dost vystrašit, jestliže se dítě hned neprobere. Noční děs není ničím nenormálním, pokud se nevyskytuje často nebo není provázen pravidelným chozením ve spánku. Toto chování naznačuje, že se dítě musí ve velké míře ovládat, aby potlačilo své úzkosti v bdělém stavu, a ztrácí nad sebou kontrolu jen tehdy, když spí. Snažíme se pak najít příčinu napětí a odstraníme ji. Příčinou může být např. příliš přísný přístup k dítěti, nové dítě v rodině nebo nástup do mateřské školky. Pak možná pomůže, když se o problému rodiče poradí se svým lékařem, který může doporučit dětského psychoterapeuta. Během nočního děsu může mít dítě otevřené oči, ve skutečnosti však nevidí. Může rodičům hlasitě nadávat divným, zkomoleným jazykem a být velmi hrubé a zlostné. Dítě se přitom neovládá a během nočního děsu je velmi vylekané. Velmi často nemohou momentálně rodiče udělat nic pro to, aby zmírnili jeho strach. Nemá smysl s ním mluvit o tom, co se děje. Ve většině případů ani nerozumí, co je mu právě řečeno. Během nočního děsu nepřikazují rodiče dítěti, aby cokoliv dělalo. Tím by na něj vytvářeli další tlaky, čímž se zvyšuje jeho úzkost. Jediný způsob, jak mu pomoci, je zůstat u něj, chovat se co nejvíce chápavě a promlouvat k němu tiše a starostlivě. Rodiče nikdy nenechávají dítě s nočním děsem samotné. Zůstávají u něj, dokud děs neodezní. Jejich blízkost a pochopení je všechno, jak mu mohou pomoci. Mluví chlácholivě a tiše o čemkoliv. Nenaléhají na ně, aby se vzpamatovalo. Nikdy nezvyšují hlas a nikdy dítě nehubují, protože by mohlo propadnout hysterii.

ZAMČENÉ DVEŘE

Jedna z věcí, kterou by rodiče nikdy neměli dělat, je, že zamknou dítěti dveře, aby je oddělili od sebe. Tím mu vlastně jen přiznávají svoji neschopnost si s ním poradit, a je to vůči dítěti dost kruté. Zamčené dveře a bariéry by se z rodičovského hlediska neměly používat. Dítě je třeba naučit, a to i dvouleté dítě, že je potřebné respektovat soukromí druhých lidí. Tříleté dítě již pochopí rozumné zdůvodnění. Rodiče by měli vhodným způsobem dítěti vysvětlit, že prostě nemůže vylézt z postele, kdy si usmyslí, a že je dají zpět bez ohledu na to, kolikrát to udělá. Jestliže rozumně trvají na svém, chování dítěte se upraví.

Doc. Dr. Rudolf Smahel


Tisk článku


Texty, články, promluvy
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest