katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice

Nejlepší je říkat celou pravdu

Rozhovor s místopředsedkyní Hnutí pro život ČR Zdeňkou Rybovou o kampani za snížení počtu potratů Svoboda volby.

Pokud žijete v Praze, Brně nebo Ostravě, nebo jezdíte po dálnici D1, možná jste zahlédli drsný billboard s utrženou ručičkou malého děťátka, menší než špička tužky, a radostnými obličeji mladých lidí, kteří se mohli narodit, protože je rodiče chtěli. Jde o kampaň Svoboda volby, kterou před volbami zahájilo Hnutí Pro život ČR. Katolík vám nyní přináší rozhovor s místopředsedkyní HPŽ, Zdeňkou Rybovou.

Při pohledu na vaši kampaň se člověku svírá srdce. Nebudu zastírat, že jsem se v prvním okamžiku cítil silou a dojemností vašich billboardů poněkud zaskočen. Proč jste zvolili tak intenzívní formu?
O vhodnosti použití drastických motivů v rámci takto rozsáhlé kampaně jsme uvnitř HPŽ ČR mluvili mnoho let. Informační osvětovou kampaň jsme totiž nepořádali letos poprvé. Letošní záběr je sice nejširší co do osloveného množství lidí a využití komunikačních prostředků, přesto však máme již určitou zkušenost s reakcí veřejnosti. Díky oné zkušenosti vím, že říct celou pravdu a nahlas je nejefektivnější. Někdy, jako třeba v naší kampani, je ta pravda tvrdá. Jeden z důvodů jejího sdělení je ale i ten, že vysoké procento lidí – zejména dospělých osob ve věku, kdy vychovávají své děti – říká k tématu potratů u nás zhruba toto: „Potraty jsou špatné, jsou zlem a mělo by jich být co nejméně. Neměly by se ale stát nedostupnými, protože někdy se prý situace nedá řešit jinak. V žádném případě by neměly být zakázány zákonem.“ Asi je cítit ta schizofrenie – jakoby říkali: je tu nějaké zlo, já s ním nesouhlasím, ale neomezoval bych jej. Nechal bych to na lidech. Právě pro tuto děsivou názorovou rozpolcenost, která má dle mého názoru původ především v neuvědomování si opravdové hloubky zla potratu, jsme připravili kampaň pro co nejširší publikum. Poznání holé skutečnosti někdy bolí, a to bude i případ působení kampaně na některé lidi, není to však bolest bez plodů. Správně uchopená přinese naší zemi opravdovou vlnu obnovy kultury života.

Počet potratů u nás přece klesá. Není už dnes na „rozumně“ nízkých číslech?
Máme z poklesu počtu potratů upřímnou radost. Jsme přesvědčeni o tom, že kromě jiného k němu přispívá i to, že se o problému interrupcí u nás v posledních letech víc diskutuje. Česká veřejnost je s tématem přímo konfrontována a každý jednotlivec si musí sám odpovědět – je potrat dobrý nebo špatný? To samo o sobě nemůže zůstat bez následků. Pořád jde ale o hrozných 70 dětí denně, které jsou potratem zabity. Toto číslo vykazuje úmrtí při statisticky pochycených umělých potratech; čísla jsou ale reálně jistě mnohem vyšší kvůli rozšířenému užívání hormonální antikoncepce, kde působením vedlejších účinků může dojít k znemožnění dalšího vývoje počatému dítěti, a jistě sem patří i další formy tzv. plánovaného rodičovství, které mohou působit abortivně (nitroděložní tělíska, gestagenní kontracepce užívaná skrze implantáty, injekce apod.)

Nebojíte se, že ty fotografie mohou uškodit dětem?
Hodně jsme o tom přemýšleli. Kampaň je přímo zacílená na teenagery, na lidi ve věku od 13 do cca 19 let. A protože náš cíl není komerční, nemůžeme si dovolit krok vedle. Malé děti obrázek neosloví, nerozpoznají, oč na něm běží. Větší děti, které tipuji od deseti, dvanácti let výše, pravděpodobně už ano – a tam je podle mého názoru již na informace o zlu potratu čas. Ostatně někdy v tomto věku začínají v rámci školních nauk učitelé děti seznamovat se sexuální výchovou i v rovině technik a dalších podrobností, že? Chtěli jsme podpořit rodičovskou úlohu, protože podle mne stále musí být nejintenzivnější dialog o hodnotách a podstatných postojích člověka veden doma. I to je vedlejším efektem kampaně. Chceme, aby o tom rodiny doma mluvily, aby rodiče vzali vážně svou zodpovědnost za informování dětí a nečekali na náhodu, která způsobí, že se toto zlo jejich dětem vyhne nebo s obavami čekali, kdy je potká. Obdrželi jsme řadu konkrétních ohlasů mladých lidí. A mezi nimi je i tento od 17-ti letého kluka: „Jsem absolutně proti potratům...po konzultaci (asi hodinové) s maminkou se přiznala, že byla 2x na potratu ....“
Používáte kromě billboardů ještě jiná reklamní média? 
Nejdůležitější doprovod kampani tvoří webová stránka www.svobodavolby.cz. V síti regionálních rádií nám také běží rozhlasový spot a pro mladé lidi, kteří chtějí svou aktivitou myšlenku kampaně podpořit jsme připravili také trička, samolepky, filmy na DVD a další předměty, které mohou rozšiřovat zdarma mezi své vrstevníky.

Náklady musí jít do miliónů. Jste podporováni ze zahraničí?
Nemáme žádné stále příjmy ani v zahraničí a ani v ČR. Jako nezisková nevládní organizace, občanské sdružení, žijeme výhradně z darů štědrých lidí. Největší část našich příjmů tvoří padesáti, sto, dvousetkorunové drobné příspěvky dárců, který si vážíme ze všech nejvíc. Jsou to lidé, kteří často takovou částku poukazují z naprostého osobního nedostatku. S každou takovou padesátikorunou přijde tedy obrovská vlna Boží milosti kvůli té neviditelné, ale velké oběti – tak to by bylo, abychom pak neměli spoustu prostředků, ne? Jsme na podpoře dárců úplně závislí. Nikdo z nás není placen a nemáme žádné zaměstnance. Netroufáme si na stálý závazek pravidelných plateb, protože nevíme, zda bychom měli vždy dost prostředků. Kampaň je ale skutečně mimo dosah našeho dosavadního rozpočtu. Velkou většinu nákladů, opravdu v řádu několika milionů korun, uhradila jedna česká rodina, která si z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě.

To by vám mohl někdo (jistě ne křesťan) snadno závidět. Za kolik se dnes prodávají mailové adresy tak štědrých sponzorů?
Mail nedáme ani nejvyšší nabídce! Myslím si, že je to velká milost mít sponzora na akci, jakou je naše kampaň. Prostředky z grantů či veřejných zdrojů bychom s jistotou nezískali. Modlíme se, aby to našim sponzorům Pán Bůh odplatil a víme, že už se tak dokonce stalo.

Jak dlouho to potrvá?
Celé tři měsíce. Začali jsme začátkem května, skončíme na konci července. Celá kampaň má svůj mediaplán, kde se počítá s průběžnými změnami tak, aby se pokryla v co největší intenzitě opravdu nejstrategičtější místa naší země.

Zaměřujete se na teenagery. Pochopí to?
Dali jsme si dost práce s analýzou toho, co mladého člověka osloví a co by mu naopak mohlo ublížit. Došli jsme k závěru, který se nyní v průběhu kampaně ukazuje jako správně vyhodnocený, že mladý člověk nutně potřebuje znát celou pravdu. Nic polovičatého. Jinak vám nevěří. Je to tak v rodičovství, ve výchově dětí, ve škole (kde se o potratech dozvídají v občanské či rodinné výchově zpravidla velmi omezené informace), v komerční reklamě – všude. Když chcete oslovit mladé lidi, nesmíte si na nic hrát. Pro nás to nebylo těžké; jsme přesvědčeni o tom, že celá pravda bez příkras a zamlčování je dobrá pro každého. Kromě toho – fotka použitá na billboardech je sice drsná, ale budeme-li upřímní, myslím, že najdeme mnohem krutější záběry nejen na statických reklamních plochách, ale zejména v televizi. To však není obhajoba! Na rozdíl od použití hrůzostrašných motivů v komerční reklamní sféře či ve filmové dramaturgii apod., je zde cílem ukázat mladým obraz zla, který se denně v naší zemi děje, a to v době, kdy mohou osobně změnit sebe, svůj život nasměrovat tak, aby se mu vyhnuli a ještě ovlivnit vrstevníky. Tuto odvahu myslím motiv pozitivně podporuje.

Na plakátech propagujete bezplatnou linku pomoci 800 108 000 těm, kdo čekají nečekaně dítě. Pokud vím, jde o první takovou bezplatnou linku u nás, přitom však existuje mnoho nouzových telefonních čísel pro jiné účely. Jak si vysvětlujete, že trvalo tak dlouho, než někdo přišel s podobnou odpovědí na potřeby zaskočených maminek?
Proč to nikdo neudělal dřív opravdu nevím. Možná v tom byly organizační překážky, které časový odstup zřízení takové linky ostatně prodloužily i u HPŽ ČR. Obecně lze ale říci, že sociální záchytná síť je v ČR podle mého soudu na docela slušné úrovni. Přesto však platí, že v jednoduchosti je síla; najít dobře zapamatovatelný kontakt pro jednu, nesmírně často se opakující nouzovou osobní situaci lidí, bylo potřeba. HPŽ ČR dlouhodobě provozovalo telefonickou linku pomoci pro matky v tísni, dokonce unikátně v rámci republiky má také telefonické poradenství pro matky čekající postižené dítě. Chtěli jsme ale pomoc těhotným matkám organizačně zastřešit. Proto jsme otevřeli poradnu a součástí jejího otevření je i tato bezplatná linka pomoci.

Bude linka dostupná i po skončení kampaně?
Ano, zcela určitě. Vybudovat linku pomoci byl náš dlouhodobý záměr a bude s Boží pomocí dlouhodobě fungovat.

Kdo zavolá na 800 108 000, dovolá se do poradny Aqua vitae (Voda života), kterou jste nedávno otevřeli v Praze. Poradna ale není novinka, jiné, často i katolické, organizace jich provozují celou řadu. Není Aqua vitae nadbytečná?
Poradna byla oficiálně otevřena těsně před letošním Pochodem pro život, který se konal 25.3. Není to strategický krok kvůli kampani. Je to krok dále v jedné sféře naší činnosti směřující přímo k pomoci v osobní tísnit žen či rodin. Víme, že existuje řada kontaktních míst pro těhotné ženy. Mnohé jsou skvělé – mohu jmenovat např. CENAP, který má síť poraden po celé zemi. Není to případ CENAPu, ale jsou u nás i takové poradny, které ženám pomáhají nezřídka tak, že v určitých případech navrhují užití antikoncepce, např. bariérové, nebo tváří v tváří nesmírně bolestné situaci manželů, kteří nemohou docílit početí přirozenou cestou, navrhují postupy asistované reprodukce apod. Jsou to jistě mezní případy; jenže přesně k těmto okrajovým situacím se v poradenství dostáváte velmi často. Vzhledem k legislativnímu vývoji v naší zemi lze navíc očekávat problémy s pravdivým a užitečným i ohleduplným poradenstvím v oblasti domácího násilí, náhradní rodinné péče, diskriminace žen apod. Chceme, aby poradna Aqua vitae byla z těch, které společenský, kulturní i lidský nápor bolesti druhých vydrží a bude umět pomoci s dlouhodobě dobrou perspektivou pro zúčastněné i okolí.
Adresa poradny: linkapomoci.cz.

Nejznámějším členem HPŽ je bezpochyby Jiří Karas, poslanec KDU-ČSL a člen řádu Maltézských rytířů. Není to signálem úzkého propojení hnutí a Lidové strany?
Může to tak asi vypadat. Naše činnost však v praxi skutečně záleží jen na propozicích občanského sdružení. Pan poslanec Karas je mediálně známý jako náš člen, ale má tolik svých povinností, že nestačí zasahovat do denního provozu HPŽ ČR. Je však realitou, že odvedl pro cíle HPŽ ČR neuvěřitelné množství práce. Jemu a řadě dalších politiků rádi napomáháme, když jsme osloveni, ale fakticky nemáme moc a ani příležitost přímo zasahovat do politiky např. lidovců. Nejsme propojeni i proto, že naše práce je de facto apolitická.

Takže cílem vaší akce není předvolební podpora lidovců?
Vůbec ne. Cílem naší akce je zabránit dalším potratům a oslovit s touto naléhavostí mladé lidi naší země. Nic jiného. Předpokládáme samozřejmě vedlejší efekty a doufáme, že díky tomu, že jsme se strefili do volebního roku, budou i v komunitě zákonodárců. Určitě je třeba, aby se k tomu celé politické spektrum usilující o hlasy voličů postavilo čelem a vyslovilo jednoznačně svůj názor. Mladí lidé, kteří již mohou volit, se jich určitě budou ptát. A je to tak dobře. Nejde o okrajovou věc; jde o záležitost života a smrti, bolesti i naděje. Lidovecké aktivity ve prospěch ochrany nenarozených dětí si ale velmi vážíme – mohu zmínit např. podporu celého klubu návrhu zákona na zákaz potratů nebo jednoznačný postoj proti eutanázii, výzkumu na embryonálních kmenových buňkách atd.

A nemůžete stranám podporujícím velkorysý postoj k životu naopak ublížit? Nezískají nejvíce bodů ty strany, které Svobodu volby nejpříkřeji odmítnou?
Neuvažovali jsme při stavbě projektu kampaně vůbec o tom, jak kdo zareaguje. Ale o tom to v politice je – velkorysý postoj k ochraně života může být posilněn jednoznačným přijetím aktivity, která vede k obnově kultury života v naší zemi, odmítnutí pak jednoznačně k tomu, aby měl volič jasno, že chce-li u nás docílit změny v otázce potratů, musí se volbě této strany vyhnout. Nemyslím si, že by nejvíce bodů dostaly strany, které budou odmítat prevenci potratů. I podle reakcí na kampaň je jasné, že lidé by si přáli, aby u nás k potratům nedocházelo. Každý rodič – a tím pádem i vlastně každý potenciální volič - by nepochybně byl rád, kdyby jeho děti byly před tímto zlem varovány včas.

Oproti tomu nejméně známým členem HPŽ je nejspíše jeho předseda, Radim Ucháč. Tváří HPŽ jste vy, Radim zůstává v pozadí a nevystrčí nos. Říká se však, že právě Radim je mozkem hnutí. Je nesmělý? Jaký je šéf?
Výborný! Umí vytvořit kolegiální spolupráci mezi všemi relevantními zástupci HPŽ ČR, tj. členy poradního orgánu sdružení, tzv. Rady, která rozhoduje ve všech našich podstatných záměrech. Je velmi pokorný. Pokud vím, modlí se a před očima má stále definitivní cíl naší činnosti: odstranění zla potratů. A to je dobrý předpoklad i proto, aby se lidé vedle něj cítili dobře, ne?

V encyklice Bůh je láska varoval současný papež, že žádný aktivismus není autenticky křesťanský, pokud není založen na modlitbě. Vy ve vedení hnutí jste aktivisté tělem i duší. Dovolte velmi osobní otázku: Modlíte se?
Čím dál tím víc. Před několika lety jsem četla knížku, kterou by měl mít u sebe stále každý aktivní člověk. Je to kniha Duše veškerého apoštolátu od Jean-Baptiste Chautarda. Najdete tu nenahraditelnou moudrost přímé úměry – čím víc chceš dělat, tím víc se musíš modlit. Ale hlavně se musíš modlit. A ostatně taky – čím víc se modlíš, tím víc uděláš...

Máte nějaké oblíbené světce, které prosíte o přímluvu?
Počítám se všemi svatými! Je mi blízký sv. Jan Křtitel pro svou odvahu a lásku ke Kristu, sv. Pavel pro nádherné obrácení a věrnost, sv. Josemaría Escrivá pro připomínání nutnosti usilování o svatost laiků ve světě v každém obyčejném dni jejich života. Intenzívní vztah mám s Pannou Marií Lurdskou, na jejíž svátek slavím vždy výročí svého křtu. Od letošní slavnosti mám ve velké lásce také sv. Josefa.

Můžete uvést příklad nějaké vyslyšené prosby z poslední doby?
Doslova mou existenci zachránil právě posledně zmíněný sv. Josef. Podrobnosti bych si však s dovolením nechala pro sebe.

Zdá se, že boj proti potratům je adrenalinový sport. Netrpí ale touto charitativní činností vaše rodiny? Pokud vím, vy i Ucháčovi máte poměrně hodně dětí.
Sport to tedy určitě není. Nehrajeme o výhru. Jde nám o záchranu lidí před potratem – dětí i jejich rodičů, protože i jejich zkušenost je osobně bolavá, těžko se léčí a je též společensky vysoce destruktivní. Naše rodiny, konkrétně paní Ucháčová (která sama v HPŽ ČR odvádí obrovské množství skryté práce) i můj muž nás plně podporují a pomáhají nám nejen s pracemi mimo HPŽ ČR, ale i s aktivitami uvnitř. Zatím to dobře funguje. Kdyby se však stalo, že by naše aktivita pro život byla v rozporu s rodinnými povinnostmi, jsme připraveni ji zanechat. Ostatně malá rozhodování o seřazení priorit v této věci děláme díky intenzitě našich rodinných životů a činnosti HPŽ ČR každou chvíli.

Není Hnutí Pro život ČR spojeno s nějakým církevním hnutím? Nedávno se dokonce objevily řeči, že byste snad mohli mít něco společného s tzv. lefébvristy, katolickými tradicionalisty, kteří kritizují poslední koncil. Není Hnutí Pro život ČR aktivitou lefébvristů?
Absolutně ne. Vím, že se tu a tam objeví kritika tohoto znění. Následovníky Mons. Lefébvra mám sice lidsky v lásce, ale odmítám jejich jednání směřující proti jednotě církve a autoritě biskupů. Plně – tedy i v té bolesti nad jejich situací - se ve vnímání tohoto rozkolu ztotožňujeme se stanoviskem Magisteria.

Takže se cítíte být v souladu s Druhým Vatikánským koncilem?
Respektujeme vše, co Pán dává jako velké bohatství své Církvi, čerpáme z toho, a platí to i v tomto případě. Ostatně – naše činnost je např. založena na myšlence o podílu laiků ve veřejném životě. Chápeme koncil nikoli jako znamení rozdělení, a tak nerozlišujeme dobu na předkoncilní a pokoncilní (jak uvedl i současný papež Benedikt XVI. před vánocemi u příležitosti 40 let od ukončení II. Vatikánského koncilu).

Na letošním Pochodu pro život v Praze promluvil otec biskup Kajnek. Jaký máte vztah s českými katolickými biskupy? Co třeba otec biskup Vojtěch Cikrle, který má v České biskupské konferenci na starosti rodinné záležitosti, komunikujete spolu?
Z účasti světícího královéhradeckého biskupa Mons. Josefa Kajneka jsme měli obrovskou radost. Bylo velmi krásné, když v pozdravu účastníkům pochodu na závěr u sochy sv. Václava řekl, že se od letošního roku rozhodl jezdit na pochody pravidelně každý rok. Nejsme církevní sdružení, skutečně nám jde o věci lidské, občanské a všeobecné, ale jsme vděčni za podporu katolických biskupů. Otec biskup Vojtěch Cikrle nás velmi povzbudil zrovna ve chvíli spuštění kampaně Svoboda volby. Záměr se mu moc líbil. Podobnou podporu v dalších záležitostech nacházíme i u otce biskupa Duky, Otčenáška, Graubnera i dalších.

Za totality byla perzekuce křesťanů v naší zemi nejhorší z celé Střední Evropy. Krev mučedníků je prý semenem nových křesťanů, dnes se ale nezdá, že by se toto pravidlo zrovna u nás naplňovalo. Nastane v České republice obnova víry a kultury života?
S Boží pomocí a odvážnými apoštoly ano a brzy. Věřím tomu. Věci se už dnes daly do pohybu.

Přeji vám hodně Božího požehnání.

Dotazy mailem kladl a o simulaci živého rozhovoru se pokusil David Petrla.

David Petrla



 


Tisk článku


Texty, články, promluvy
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest