Základy křesťanské víry
Kapitola 21. Zmrtvýchvstání
O této události referují velikonoční zprávy čtyř evangelií, několik míst
u Pavla a řeči ve Skutcích apoštolů. Všem těmto zprávám je společné
jednoznačné vyznání: Ježíš, muž z Nazareta, žije.
Podle evangelisty Lukáše se Ježíš ukázal v neděli večer shromážděným učedníkům a "řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. (Lk 24,38-43)
Prokazatelně nejstarší svědectví o zmrtvýchvstání nacházíme v dopise apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor, 15,3), který byl napsán kolem r. 56. Text dopisu uvádí celou řadu svědků: apoštol Petr a potom 11 ostatních učedníků, dále se Ježíš zjevil více než pěti stům bratří najednou, potom Jakubovi a všem apoštolům, nakonec také Pavlovi. Výslovně se říká, že většina těchto svědků ještě žije. Nemusíme se tedy spoléhat na svědectví jediného člověka, nebo několika málo lidí. V době sepsání dopisu bylo ještě možné dotázat se jich. Máme před sebou svědectví víry, ale historicky podložené, to znamená, že svědectví těchto zúčastněných je historicky prokazatelné.
Se skutečností zmrtvýchvstání stojí a padá celé křesťanství. Toho si byl vědom apoštol Pavel, když napsal: "A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra." (1 Kor 15,14)
Uznat nebo neuznat zmrtvýchvstání znamená tedy věřit nebo nevěřit. Můžeme věřit?
Přímý účastník zmrtvýchvstání, apoštol Jan, píše: "O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli... a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám." (1 Jan 1,1)
Podle evangelisty Lukáše se Ježíš ukázal v neděli večer shromážděným učedníkům a "řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. (Lk 24,38-43)
Prokazatelně nejstarší svědectví o zmrtvýchvstání nacházíme v dopise apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor, 15,3), který byl napsán kolem r. 56. Text dopisu uvádí celou řadu svědků: apoštol Petr a potom 11 ostatních učedníků, dále se Ježíš zjevil více než pěti stům bratří najednou, potom Jakubovi a všem apoštolům, nakonec také Pavlovi. Výslovně se říká, že většina těchto svědků ještě žije. Nemusíme se tedy spoléhat na svědectví jediného člověka, nebo několika málo lidí. V době sepsání dopisu bylo ještě možné dotázat se jich. Máme před sebou svědectví víry, ale historicky podložené, to znamená, že svědectví těchto zúčastněných je historicky prokazatelné.
Se skutečností zmrtvýchvstání stojí a padá celé křesťanství. Toho si byl vědom apoštol Pavel, když napsal: "A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra." (1 Kor 15,14)
Uznat nebo neuznat zmrtvýchvstání znamená tedy věřit nebo nevěřit. Můžeme věřit?
Přímý účastník zmrtvýchvstání, apoštol Jan, píše: "O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli... a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám." (1 Jan 1,1)
* Co se stalo třetího dne po Ježíšově smrti ?
