Základy křesťanské víry
Kapitola 31.Biřmování
"Nastal den letnic... všichni byli naplněni Duchem Svatým..." (Sk 2,1.4)
Druhá svátost je jakýmsi dovršením křtu a nazývá se proto svátostí
křesťanské dospělosti.
Biřmování uděluje zpravidla biskup, mimořádně
kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého položí udělovatel ruku na hlavu
biřmovaného, maže ho na čele křižmem (olej, do něhož je přidán balzám) a
říká: "Přijmi pečeť daru Ducha Svatého." Biřmovaný: "Amen."
O účincích
biřmování se v Písmě říká: "... přijali Ducha Svatého" (Sk 8,17). Duch Svatý
se uděluje člověku ovšem už při křtu. Ale co se tam vkládá jako zárodek,
plně se nyní rozvíjí.
Biřmování činí křesťana duchovně dospělým a
uschopňuje ho k boji proti lenosti a nepořádku ve vlastním nitru a k
vyznávání víry navenek. Věřící se stává Kristovým apoštolem, hlásá
evangelium ve světě nejen slovy, ale celým životním postojem.
Apoštol
Pavel napsal v dopise Galaťanům (5,22-23), co uskutečňuje Duch: "Ovocem
Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost,
tichost, zdrženlivost."
Duch svatý k nám však přichází pouze tehdy, když
se mu otevřeme. Proto ani biřmování nepůsobí automaticky, ale vyžaduje naše
spolupůsobení. Bůh nepracuje bez nás, ale s námi.
Svátost biřmování
vtiskuje věřícím zvláštní charakter (pečeť Páně), není možné ji proto
opakovat.
Dolní věková hranice pro biřmovance je u nás 15 let (s
možností výjimek).
Biřmovací kmotr má podobný význam jako kmotr křestní.
Jsou na něho kladeny tytéž požadavky.
1. Jak se uděluje biřmování ?
2. Co působí biřmování ?
3. Čím se
stává biřmovaný