Základy křesťanské víry
Kapitola 8.Člověk
O člověku říká Písmo:
"Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil.
A Bůh jim požehnal a řekl jim:
"Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami,
nad nebeským ptactvem, nade vším živým,
co se hýbe na zemi." (Gn 1,27-28)
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil.
A Bůh jim požehnal a řekl jim:
"Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami,
nad nebeským ptactvem, nade vším živým,
co se hýbe na zemi." (Gn 1,27-28)
Dnešní evoluční teorie předpokládá, že se člověk vyvinul z nižších
organismů; tento předpoklad není - pokud jde o lidské tělo - v zásadním
rozporu s křesťanským pojmem stvoření.
Písmo dál vypráví o prvních lidech, kteří žili v Boží zahradě Edenu.
"A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez! V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Gn 2,16-17)
"Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré a zlé."
"Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí." (Gn 3,1.4-5,6-7)
Křesťanská teologie chápe toto překrásné vyprávění jako velké podobenství o tragice lidského bytí a o původu zla ve světě.
Tento názor můžeme stručně vyjádřit v několika bodech:
1. Člověk se stal člověkem tehdy, když ho Bůh obdaroval lidským, nesmrtelných duchem (duší).
2. Bůh pozvedl člověka z úrovně tvora do Božské roviny. Svou "milostí" mu dal účast na svém vnitřním životě (tzv. "milost posvěcující"). Tak se stal člověk "Božím synem".
3. Člověk však chtěl být rovný Bohu, zřekl se Božího synovství a své spojení s Bohem přerušil (tzv. "prvotní hřích").
4. Každý člověk se proto rodí ne jako Boží syn, ale jako pouhý tvor. Chybí mu Boží život a je odsouzen k zápasu se zlem v sobě i mimo sebe (tzv. "dědičný hřích).
Písmo dál vypráví o prvních lidech, kteří žili v Boží zahradě Edenu.
"A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez! V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Gn 2,16-17)
"Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré a zlé."
"Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí." (Gn 3,1.4-5,6-7)
Křesťanská teologie chápe toto překrásné vyprávění jako velké podobenství o tragice lidského bytí a o původu zla ve světě.
Tento názor můžeme stručně vyjádřit v několika bodech:
1. Člověk se stal člověkem tehdy, když ho Bůh obdaroval lidským, nesmrtelných duchem (duší).
2. Bůh pozvedl člověka z úrovně tvora do Božské roviny. Svou "milostí" mu dal účast na svém vnitřním životě (tzv. "milost posvěcující"). Tak se stal člověk "Božím synem".
3. Člověk však chtěl být rovný Bohu, zřekl se Božího synovství a své spojení s Bohem přerušil (tzv. "prvotní hřích").
4. Každý člověk se proto rodí ne jako Boží syn, ale jako pouhý tvor. Chybí mu Boží život a je odsouzen k zápasu se zlem v sobě i mimo sebe (tzv. "dědičný hřích).
1. Co říká Písmo o stvoření člověka ?
2. Kdy se stal člověk člověkem ?
3. Jak se stal člověk "Božím synem" ?
4. Co je to "prvotní hřích" ?
5. Co je to "dědičný hřích" ?
2. Kdy se stal člověk člověkem ?
3. Jak se stal člověk "Božím synem" ?
4. Co je to "prvotní hřích" ?
5. Co je to "dědičný hřích" ?
