Odpověď:

Začnu poznámkou, že ani teolog si o sobě nedovolí tvrdit, že není hříšník. To nemůže popřít žádný člověk (1.Janův 1;8) Ale s ohledem na víru je hříchem odporovat pravdě a naopak dobrem radit nejistým. Tady si můžeme porovnat, kde se sami nacházíme.
Teolog (staročesky bohoslovec) jako ten, kdo zkoumá Boží slovo, může připomínat pochybovače. Vždyť rozvažuje ze všech stran o zjevení (ačkoliv ho nechce napadnout). On totiž nemůže nic o Bohu tvrdit sebejistě. Potom to může vyhlížet jako znevažování namísto věrného přijetí Božího slova.

Teď ještě: proč a jaká ne-víra je vlastně hříchem? Pochybnost ve víře se přibližuje herezi, protože vážně pokládá pravdu za možný omyl. To, co Ježíš zjevuje, pak považuje za nejisté a následně s tím nevyjadřuje souhlas. Podobné jednání odporuje základu víry, která sice není zjevná lidskému rozumu, ale pro autoritu pravého Boha si zasluhuje přijetí.

Obtíže ve víře se velmi liší od pochybností: věřící neumí určité dogma spojit s dalším, případně s realitou nebo vědou. Podobné situace nastávají zvláště v dospívání a těžkých životních chvílích, ale jak říká kardinál Newman tisíc obtíží nevydá ani jednu pochybnost. Katechismus však varuje, aby váhání nepřerostlo v odmítání Božího zjevení.