Odpověď:

Každé solidní vydání Písma je doplněno historickými úvody, komentáři, vysvětleními, poznámkami a kritickým aparátem. To záleží na překladatelích; proto doporučuji zapátrat po BIBLI - zvlášť když to slovo znamená KNIHY. Není tedy vůbec od věci vzít ji do ruky; až druhotně je možné doplnění.


Po Bibli je Talmud dalším zdrojem židovského učení. Tvoří ho tři souhrny:

I. Mišna je opakování ústních předpisů, které byly ve 2. století zapsány v podobě 63 příruček, jak jednat (dělí se na šest skupin: Zeraim - zemědělství, Moed - svátky, Nashim - ženy, Nezikim - tresty, Kodashim - oběti, Toharot - očišťování).

II. Gemara je výklad, komentář k Mišně. Existuje ve dvou verzích: Babylónské ze 4. století a Palestinské, která je o něco starší. Gemara je vlastně míněna často tam, kde se užívá slova Talmud.

III. Midraš, který získal konečnou podobu v roce 1040, je výkladem biblických předpisů skrze vyprávění alegorií a anekdot.

Talmud je tedy utvářen ze dvou materiálů: Halaky (právní pojetí) a Hagady (vyprávění ve stylu legend, mýtů, podobenství a aforismů).