Odpověď:

Církev není schopna posuzovat „pravost“ zjevení a různých zvláštních úkazů. Ono je totiž velmi těžké definovat, co to je zázrak v pravém smyslu. Můžeme říci, že zázrak je takový úkaz, který je nevysvětlitelný přirozenou cestou. Ovšem abychom byli přesní, pak musíme dodat: v současné době a současným poznáním. To ale znamená, že v budoucnosti třeba může být takový fenomén běžně vysvětlitelný a nebude řazen do kategorie zázraků. Může se stát, že dnešní věda ještě nezná všechny mechanizmy a nedokáže zjistit všechny příčiny, takže na současné rovině poznání je nějaký jev „nadpřirozený“, ale zítra už nebude. Tímto chci pojem zázraku zrelativizovat, a tím mu vrátit původní biblický smysl. V Písmu se o Ježíšových zázracích mluví jako o „znameních“ a evangelista neklade důraz na samotný zázračný fakt, ale používá jej jako prostředek k tomu, aby vyzdvihl osobnost Mesiáše. Ježíš nekonal zázraky, aby udělal něco, co se jinému nepodaří, ale aby prokázal svou identitu Mesiáše na základě naplnění proroctví. Zázrak plnil svou funkci v tom, že svědek se zastavil a musel si říci: „Zde je někdo mnohem schopnější než já nebo než kterýkoliv jiný člověk, kterého znám.“ A obrátil tak svou pozornost na osobu Ježíše.

Podobně je tomu se zázraky dnes: zázrak nestojí v centru pozornosti, ale doprovází poselství. Církev se proto nezabývá primárně „pravostí“ zázraků, ale obsahem poselství. O zázračném uzdravení se např. lékař může vyjádřit v tom smyslu, že jej není schopen v úrovni dosavadního poznání vysvětlit. Ale slovo zázrak v lékařské terminologii není. Církev respektuje verdikt lékaře jako mimořádný a nevysvětlitelná úkaz, a ten se chápe jako jeden z faktorů pro věrohodnost poselství. To, co Církev skutečně zkoumá, je obsah poselství, tedy to, zda je v souladu se Zjevením nebo ne.

Striktně vzato: ani o známých zjeveních (Lurdy, Fatima…) Církev neříká, že jsou pravá, jen to, že obsah poselství neodporuje učení Písma a Církve. Ani stigmata, ač jsou pro lékaře stále oříškem, nejsou jasným důvodem pro pravost zjevení. Mohou být jedním z faktorů pro pozitivní posouzení, ale samotná nestačí. Tzv. plačící sošky Panny Marie jsou velmi, velmi problematické a oficiální postoj Církve je v tomto ohledu velmi opatrný. Rozhodně se odmítá, aby byly prohlašovány za „zázračné“.

K tématu „turínského plátna“ doporučuji knihu Alfréd Fantiš, Záhada turínského plátna, Moba, Brno 2000, najdete tam velmi obsáhle zpracovaný materiál včetně fotodokumentace.