Datum vložení: 20.10.2003
chtěl bych se zeptat, jak rozumíte následujícímu textu z Nového zákona:
Matouš 5. kapitola
33. "Slyšeli jste také, že předkům bylo řečeno: 'Nebudeš křivě přísahat' a 'Splníš své přísahy Pánu.'
34. Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn,
35. ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále.
36. Nepřísahej ani na svou hlavu, protože nemůžeš jediný vlas udělat bílým nebo černým.
37. Ať je tedy vaše slovo 'Ano' ano a 'Ne' ne. Co je nad to, je od zlého."
Znamená tento text, že se má přísahat, nebo že se nemá přísahat.
Děkuji za odpověď.
Josef Dolejš
Otázka:
Dobrý den,chtěl bych se zeptat, jak rozumíte následujícímu textu z Nového zákona:
Matouš 5. kapitola
33. "Slyšeli jste také, že předkům bylo řečeno: 'Nebudeš křivě přísahat' a 'Splníš své přísahy Pánu.'
34. Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn,
35. ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále.
36. Nepřísahej ani na svou hlavu, protože nemůžeš jediný vlas udělat bílým nebo černým.
37. Ať je tedy vaše slovo 'Ano' ano a 'Ne' ne. Co je nad to, je od zlého."
Znamená tento text, že se má přísahat, nebo že se nemá přísahat.
Děkuji za odpověď.
Josef Dolejš
Odpověď:
Přísaha se chápe jako znásobení vážnosti lidského slova tím, že se zaštítí důvěryhodnou osobou, často samotným Bohem tím, že si jej „bere za svědka“. Bohužel v samotném Písmu máme svědectví o křivých přísahách, v Ježíšově době dokonce existovala přísaha zavazující i přísaha nezavazující (srv. Mt 23,18nn). Nakonec známe přece z orientálního světa ono gesto ruky za zády, které zneplatňuje přísahu pronášenou ústy. Kromě toho, že dovolávání se Boha za svědka při křivé přísaze je těžkým znevážením Boha, není možné se na takové slovo spolehnout a snaha dobrat se pravdy propadá vniveč. Ježíšova slova z Mt 5,33nn nemusejí být chápána přímo jako zákaz přísahy, ale spíše jako výzva k pravdivosti každého slova tak, aby na ně bylo spolehnutí a přísahy nebylo zapotřebí. Nakonec takto byla pochopena i prvokřesťanskou komunitou. Můžeme usuzovat z toho, že apoštol Pavel na mnoha místech, chce-li slavnostně vyzvednout pravdu služby a kázání, si „bere Boha za svědka“ (srv. 2Kor 1,23 2Kor 11,11, Flp 1,8, Gal 1,20).Na otázku odpověděl:
R.D. Mgr. Petr Šikula
