Odpověď:

Těší mě, že sledujete obdobnou rubriku v Katolickém týdeníku. Zmiňované vysvětlení bylo dobře podané z liturgického hlediska, ale nebylo by správné opomenout i jiné morální a praktické aspekty, když se k tomu mám vyjádřit i já (a zase tak ostře nevyznělo :-).

Tzv. mešní stipendium je z hlediska kanonického práva dar (tím se připouští předání nějakého obnosu) a pro právo civilní se jedná o požitek (příjem nepodléhající daňovému zatížení).
Kněz tak přináší Bohu oběť na úmysl toho, kdo přináší dar. Tím je oceněno gesto osobní oběti / daru věřícího. Dnes se již dává nějaká částka namísto věnování chleba, vína a dalších darů určených kněžím a potřebným. Ovšem spoluúčast na eucharistické oběti je možná i dalšími službami v církvi. Praxe je taková, že kněží vybízejí k zapojení na přípravě mše svaté, předčítání biblických úryvků, přinášení darů, apod. nemohou si však dovolit odmítnout mešní stipendium. Jisté stinné stránky to skutečně obnáší, ale zrušit něco definitivně pro špatný přístup nelze bez vytvoření něčeho nového. Možná obava o profanaci posvátného, že nelze zaplatit Dar, se kompenzuje vyřazením (darováním) peněz z běžného profánního užití, které relativizuje šetření i plýtvání. Určitě by to však nemělo svádět k chápání objednané-předplacené bohoslužby. Věřící si mají uvědomit svoji povinnost přispívat na potřeby společenství, kněz se učit vděčnosti a farnosti více podporovat potřebné. Lepší by opravdu bylo odbourat postoj placení (vtisknutí bankovky či vsypaní mincí do dlaně kněze se slovy "tady máte za mši svatou") a posílit vnímání daru (když obětní dary chystá kněz a nechá je věřící pouze symbolicky přinášet). Co však jsou platné přísné církevní předpisy, když lidé předpokládají, že je to na osobní potřeby dotyčného...