Odpověď:

Máte pravdu, že některé formulace přímluv působí přinejmenším podivně. Někdy jako bychom chtěli všechnu práci "hodit" na Boha, abychom nic nemuseli dělat. Bylo by jistě možné přezkoumat každou formulaci, "vyčistit ji", přeformulovat - prostě vyrobit teologicky precizní traktáty. To je tak trochu mentalita nás, mužů. Jistě, správná, ale...
Vezměme si příklad: Manželka se po 10 letech společného života zeptá manžela: "A máš mě rád?" "No jistě," odpoví jí manžel pln údivu nad tím, že se ho na to vůbec ptá, "vždyť jsem ti to jasně řekl ještě před tím, než jsme se brali..." On to prostě kdysi jasně formuloval, a považuje to jednou pro vždy za jasnou a známou věc, kterou není třeba opakovat. Ale žena naopak potřebuje slyšet to samé stále znova, protože pro ni slova nejsou jen prostředkem nesoucím informaci, ale i stavebním kamenem vztahu.
A zde se vracím k problematice přímluv. Modlitba není pouze sdělením, co chci od Boha či za co mu děkuji, ale také způsobem setrvání s Ním, vztahu. Má tedy onen "mužský" i "ženský" aspekt. V mystické modlitbě dokonce racionalita i slova ustupují do pozadí a člověk zakouší Boží přítomnost, spojení s Ním.
No ale nepouštějme se hned do výšin mystické modlitby, já bych se osobně také přimlouval za to, aby přímluvy byly lépe formulované. Některé bych dokonce vypustil úplně. Co kdyby se místo přímluvy "Dej, ať lidé na celém světě mají co jíst" říkalo: "Dnešní zvláštní sbírku pošleme hladovějícím lidem tam a tam..." Přece za nás Bůh nemusí všechno spravovat. :-)