Odpověď:

Ukazuje se, že Bůh nám dává i nadpřirozené dary prostřednictvím různých lidí. Víru se "naučíme" od rodičů, křest získáme od kněze, a to vše díky přímluvám třeba i neznámých lidí... Pro popis vztahu k člověku, který má zásadní vliv na náš duchovní život, se odedávna braly obrazy z rodinného života: kněžím se říká otče, představeným ženského kláštera matko... Tak jako nám rodiče dali život tělesný, tito "duchovní rodiče" nám dávají život nesmrtelný. Nemá to popírat jedinečnost Boha, ale ukázat ji nově: Bůh chce být rozdáván lidskýma rukama, jako v Eucharistii. Duchovní otec nebo matka není "guru", je spíše tím, kdo ukáže na Ježíše a ustupuje jako Jan Křtitel do pozadí. Přesto je potřebný - člověk velmi potřebuje nejen slyšet slovo víry, ale také zahlédnout tvář, kterou toto slovo proměnilo.
Každé mateřství je povoláno k tomu, aby se stalo alespoň částečně duchovním. U řeholních sester se však přímo předpokládá jako jedna z prvních povinností. Člověk nevstupuje do kláštera proto, aby měl pokoj od lidí, aby lidem (přímo či nepřímo) pokoj rozdával.