Odpověď:

Judaismus (latinsky) je skutečně v češtině židovství, v řečtině iudaismos. Termín označuje z prvního hlediska období, které u Židů následovalo po babylonském zajetí (babylonské zajetí: asi 587-530 př. Kr.), kdy z Izraele prakticky zůstal jen kmen Juda, a prožíval své dějiny historicky, kulturně a nábožensky odlišně od předcházejícího období. Typickým obrazem židovství je např. synagoga jako místo setkávání s Bohem v modlitbě, studování a čtení Písma. Prameny pro židovství jsou biblické starozákonní knihy. Z mimobiblických pramenů je třeba zmínit především Filona Alexandrijského, Josefa Flávia a různé rabínské výklady Písma a spisy (talmud, midraš...).

Z širšího pohledu znamená židovství především náboženské monoteistické vyznání Židů, které se začalo formovat mnohem dříve než nastalo ono tzv. babylonské zajetí. Hlavní zkušeností židovského národa, téměř totožného s židovstvím, bylo osvobození z Egypta, vyvolení Bohem a následná úmluva s Bohem. Tato úmluva je nejsilnějším důvodem pro existenci židovského národa, který dnes patří k nejstarším dnes existujícím národům. Tyto uvedené zkušenosti zakládající židovský národ se odehrály před jedním tisícem let před Kristem.

Z tohoto židovského národa se narodil Ježíš, který je pro křesťany očekávaným Mesiášem, Vykupitelem, očekávaným Židy. Někteří Židé ho takto přijali, jiní ne. Tak je vedle sebe židovství a křesťanství. Židovství, ke kterému se hlásí především lidé pocházející z židovské národnosti, ale nejen tito, je dnes reprezentováno především existencí státu Izrael, ale i díky Židům žijícím po celem světě. Křesťané pocházejí z různých národů, nejsou nijak vázáni na zemi a národ. I dnes samozřejmě je nezanedbatelné procento Židů, kteří jsou křesťanského vyznání.

Křesťanství i židovství vyznává jednoho společného Boha Hospodina. Společnou svatou knihou je také tzv. Starý zákon (ve skutečnosti je to sbírka čtyřiceti pěti knih). Křesťané navíc vycházejí také - a především - z Nového zákona, z vykoupení skrze Ježíše, Božího Syna.