Odpověď:

Až na věky.

V mimořádných případech bývá k podávání svatého přijímání přibrán laický pomocník (starší ministrant či lektor). I pokud jde o jednorázovou výpomoc při rozdílení Eucharistie, většinou je na ni upozorněn již přede mší svatou. V tom případě ho může kněz (neformálně) pověřit i k přenesení ciboria ze svatostánku na obětní stůl. (Platí však, že při sváteční bohoslužbě mají věřící přijímat z Hostií proměněných při téže mši.) Anebo ho stejně musí upozornit před „Beránku Boží“. K uvedenému dochází spíše u starších kněží, kteří mají při všední bohoslužbě problém překonat delší vzdálenost mezi svatostánkem a obětním stolem a stupně. Tehdy ani dotyčný ministrant svaté přijímání věřícím nepodává.
Je-li toho však třeba, nejprve mu podá Tělo a Krev Páně, nato ho pověří formulí z misálu a předá misku s Hostiemi. Po skončení podávání přisluhující přenese nádoby do svatostánku a očistí si prsty v abluční nádobce, zatímco kněz purifikuje na kraji oltáře kalich, misku a patenu.

Pokud dochází k opakovaným případům, má kněz vhodného laika vyslat na kurz pro akolyty, aby mu biskup dočasně svěřil tuto službu.

Třetím možným udělovatelem je kandidát kněžství, který přijal trvalou službu akolytátu. Až ten může purifikovat posvátné nádoby – a to i po skončení boholužby na abaku. Pokud zbývá například množství Krve Páně, má ji podat dalšímu k sumování. (Ale ani ten nemůže například po adoraci dávat požehnání.)

Při bohoslužbě slova by měl rozdílet Eucharistii ten, kdo ji vede (a sám ji první přijmout).

Při zacházení s Nejsvětější svátostí je třeba mít na paměti, že dotyčný nejedná z vlastní iniciativy, ale z pověření Církve – tak, že slouží Kristu a ne supluje kněze.