Odpověď:

Z vašeho dotazu vyplývá, že jste na dobré cestě. Prosit o poznání Boží vůle není rouhání, ale nezbytnost. Modlit se, číst Písmo a být citlivý k svému okolí - to jsou všechno momenty, ve kterých Bůh může člověka oslovit. Boží povolání je totiž jedinečné, tedy každý je povolán jedinečným konkrétním způsobem. Nemyslím jen povolání ke kněžství nebo zasvěcenému životu, patří tam i povolání k manželství.
Na základě zkušenosti mnoha kněží se nedá říci, že by Bůh používal nějaké šablony. Někdo cítil povolání od útlého dětství, jinému se dostalo jakoby zvláštního vnuknutí, pro jiného byla cesta za povoláním jako postupné slévání se drobných podnětů, někdo byl povolán uprostřed studia, jiný už měl už své zaměstnání, další je povolán v pozdějším věku atd. Jistota povolání se může vytříbit třeba při duchovních cvičeních či při pouti. Hlavní slovo má vžy Bůh, člověk se musí naučit toto slovo rozlišit. Pokud pociťujete, že jste volán tímto směrem, zkuste si o tom promluvit se svým knězem. Pomoc někoho zkušenějšího je určitě na místě (vzpomeňte např. na povolání Samuela). Jistota povolání bude růst i poté, co byste byl případně biskupem přijat a nastoupil cestu přípravy na kněžství. Zvláště první roky této přípravy jsou intenzívním hledáním odpovědi na otázky: Opravdu mě Bůh povolává? Chci vědomě toto povolání přijmout?
Bůh třeba nemusí použít žádná zvláštní vnější znamení, ale může působit na srdce člověka třeba takovým způsobem, že spolu s myšlenkou na kněžství bude postupně narůstat jeho vnitřní pokoj. Podobné to může být s povoláním k řeholnímu životu, zde by měl být člověk přitahován určitou formou spirituality a příslušnosti ke konkrétnímu řeholnímu životu.
"Hledejte a naleznete" - s touto bezprostřední jistotou se obrací Ježíš i k Vám. Ta ať Vám k tomu i žehná.