katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice
Datum vložení: 25.5.2005
Otázka:
Chtěla bych se zeptat na problém oddělení stvořitele od stvořeného. V hodině filosofie se učíme, že Bůh stvořil svět a víc už do něj nezasahuje. Je naprosto oddělen a nemá možnost do dění nijak zasahovat a ani člověk nemůže Boha „potkat“, spojit se s ním, naslouchat mu atd. Doslova mezi Bohem a světem je neprostupitelná mezera.
Pokud by to tak bylo, proč se modlíme, proč jsou při mši přímluvy, jak to, že se Hospodin zjevil v hořícím keři, když nemá možnost kontaktu se světem? Profesorka takto vykládá středověk (Augustin, Boetius, Akvinský) a mně připadá, že tu něco uniká.
Odpověď:
V křesťanství (a křesťanstvím inspirované filosofii, ovšem nejen tam) je vskutku zásadní rozdíl mezi Stvořitelem a stvořením; ovšem nikoli v tom slova smyslu, že by Stvořitel a stvoření (tedy svět) byly dvě na sobě zcela nezávislé reality. Stvořený svět je na Bohu-Stvořiteli zcela závislý a Bůh je jeho svrchovaným pánem.
Není zde dostatek prostoru pro detailní rozbor sv. Augustina a sv. Tomáše Akvinského, proto mohu nastínit jen několik myšlenek:
Sv. Augustin rozlišuje prvotní stvoření, tzv. creatio prima, a tzv. creatio continua neboli neustálé stvoření; tímto neustálým stvořením je vlastně svět udržován v existenci. Existence světa totiž není samovolná, nýbrž je závislá na existenci Boží. Proto se sv. Augustin ptá: „Quid enim est, nisi quia tu es? Co tedy je /existuje/, ne-li proto, že jsi /existuješ/ ty?“ Jinými slovy: „Je snad něco, co by bylo /existovalo/ z jiného důvodu, než proto, že Bůh je /existuje/?“ (Vyznání /Confessiones/ XI 5,7)
Stejně tak postupuje sv. Tomáš Akvinský při svých Quinque viae (pěti cestách, jak se dobrat poznání Boží existence):
Všechno, co je (říkejme tomu jsoucno), by mohlo také nebýt, resp. by nemuselo být. Tudíž to, že nějaké jsoucno je, tedy existence tohoto jsoucna, není způsobeno něčím, co je tomuto jsoucnu vlastní, neboli žádné jsoucno nemá svou existenci (své bytí) samo od sebe, nýbrž od něčeho jiného, a to od toho, co je a nemůže nebýt, tedy od toho, co je samo ze sebe, totiž od Toho, který „Je, který je“, tedy Boha. (srv. Summa theologiae I q. 2 a. 3 co)
Vidíme zde, že pro jmenované filosofy je tento svět a veškeré stvoření závislé na Bohu v každém okamžiku své existence – kdyby je Bůh neudržoval při existenci neustálým stvořitelským aktem, vůbec by nebylo!
Můžeme tedy hovořit o Bohu jako o „Tvořiteli“, tedy o Tom, jenž tvoří neustále. Možná nám to přijde nezvyklé, ale je třeba si uvědomit, že Bůh je zcela mimo čas a tento svět nebyl stvořen v čase, ale spolu s časem. Věčnost není čas protažený do nekonečna, ale nadčasová.
Navíc je třeba říci, že zmiňovaní filosofové – sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský – byli pravověrní křesťané. Základem křesťanství pak je přesvědčení, že Bůh zasahuje do dějin, a to nejen neustálým udržováním světa v existenci, ale i zcela mimořádnými zásahy, v první řadě Vtělením. Pokud by sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský odmítli možnost Božích zásahů, byli by nuceni zcela zrušit i vykoupení a tím pádem celé křesťanství, což by pro ně byl nepředstavitelný nesmysl. Navíc by to znamenalo, že nemůže-li Bůh zasahovat do světa (nikoli proto, že by nechtěl, ale proto, že sám nemůže), není všemohoucí, což je s křesťanstvím v rozporu. Nepřipadá vám jako nesmysl, že by Bůh byl dost všemohoucí na to, aby stvořil svět, ale už ne dost na to, aby do něj zasahoval? Stvoření jako takové si totiž nesmíme představovat jako nějaké „uplácání pravidelných tvarů z beztvaré plastelíny“, ale jako povolání toho, co nebylo, k bytí – stvoření z ničeho (creatio ex nihilo), což je klíčový pojem křesťanství.
A dále pokud by svět byl na Bohu nezávislou realitou, byl by sám o sobě božský, což je opět v rozporu s křesťanstvím, které důsledně zastává Boží jedinost (monoteismus).
Při vší úctě k vaší profesorce – obávám se, že křesťanské filosofy interpretuje nepřesně, což je docela běžný jev u lidí, kteří nečtou prameny, tedy to, co dotyční filosofové sami napsali, ale to, co o nich napsali jiní. Dotyčná představa – Bůh, který jednou stvořil svět a od té doby o něj nejeví zájem – se vyskytuje v tzv. deismu, totiž filosofii z doby osvícenství 17.–18. stol., který se však sám o sobě neudržel, nikoli však v křesťanské filosofii starověku a středověku. (Mimochodem, řazení sv. Augustina ke středověku je dosti sporné – žil totiž v letech 354–430.)
Buďte tedy bez obav – křesťanští filosofové v žádném případě nepopírají možnost Božích zásahů do světa, racionalitu modliteb a přímluv, Božího zjevení a kontaktu Boha s člověkem. Velice pěkně to vystihuje spisovatel Bruce Marshall ve své knize Plná slávy: „Jestliže svůj kabát najdete ráno na stejném věšáku, kam jste jej večer pověsili, je to stejný zázrak, jako kdyby se sebral a odletěl na Sibiř.“
Na otázku odpověděl: Zdeněk Drštka
Odeslat otázku e-mailemOdeslat otázku e-mailem Tisk otázkyTisk otázky Zasílání reakcí na e-mailZasílání reakcí na e-mail Filtr na reakceFiltr na reakce - NOVÉ

 



TEAM Katolik.cz neodpovídá za názory uživatelů a vyhrazuje si právo smazat reakce, které v rozporu s "Etickým kodexem" nebo zjevně překračují meze slušnosti a vkusu.


www.fulloflife.cz
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest