Odpověď:

Tragédie, která postihla paní Schiavi, se vlekla téměř patnáct let. Kolaps organismu a selhání lékařů vedlo k nevratnému poškození mozku. Zůstala ochrnulá a odkázaná na přísun potravy. Proto, když se vyjadřoval k těmto otázkám čelní vatikánský odborník mons. Sgreccia, označil odepření potravy za závažnější než neposkytnutí lékařské péče.
V médiích převládá referování o politických okolnostech sporu. Opomíjí se naprosto lidský či spíš nelidský rozměr.
Manžel žádal od soudu rozsudek smrti pro manželku; aby ji „odepsali“. V tom vidím největší problém: vzal si ženu, ale když onemocněla, opustil ji, našel si milenku a tvrdil že manželka chtěla zemřít. To je naprosto nevěrohodné tvrzení, stejně jako je jeho chování. Právně vystupuje jako manžel, ale nemá na to nárok. A její rodiče přitom bitvu o právo zastupovat svoji dceru prohráli.

Morálně nelze ospravedlnit přímé zapříčinění smrti nevinného člověka. Tady nejde o vynechání nadbytečné léčby umírajícího. Ale, že nikdo nemá právo vzít život kvůli mentální postižení. Také vůbec nepřišla řeč na peníze, jelikož muž na nemocnici vysoudil přes milion dolarů a v poslední době odmítl nabídku televizního léčitele: milion za ustoupení.
Spíš se hrálo na tzv. neplnohodnotný život: téměř nevnímala, musela být vyživována a měla proleženiny. Tak se jí vnutila alternativa: vyjmutí vyživovací sondy, hlad, dehydratace a morfium.

Ani ze strachu před bezmocí a bolestí to není lepší řešení. A víte, co tomu předcházelo? Nezdravé hubnutí jako příčina zhroucení.