Odpověď:

Církevní tradice zná pojem jako "stavovská povinnost" - tedy to, co má člověk plnit pro to, čím je.

Komu je svěřena veřejná bezpečnost (bez totalitních konotací), je jistě jeho povinností ji zachovávat. Tedy: kdo střeží budovy i předměty, které sice nejsou jeho vlastnictvím, ale jsou mu svěřeny, smí oprávněným způsobem užít také zbraně.
V případě, že je člověk takovým úkolem pouze pověřen a je kvůli němu i ohrožen, chrání sám vlastní život.

Komplikovaná je účast vojáků ve speciálních jednotkách, jelikož při osvobozování rukojmí je "zvykem" útočníky zneškodnit/zastřelit. Znamená ochranu osob (kterým by nikdo jinak nepomohl) před možnou pojistkou agresorů.

Reakce jsou druhou stranou, jelikož se jedná o zachování vnitřních pracovních předpisů. Nestává se, aby došlo k ozbrojeným zákrokům: na poště, spořitelně, transportu - to je záležitostí policie nebo armády. Zaměstanci ono morální právo mohou mít, ale nemusí mít právní povinnost.