Odpověď:

Z těchto slov neprávem usuzovali někteří bludaři (montanisté a Tertulián, novaciáni), že církev nemá moc odpustit jisté, zvlášť těžké hříchy (cizoložství, vraždu, odpad od víry). Abychom pochopili pravý smysl místa, stačí připomenout úryvek z evangelia Markova (10, 23-27). Kristus tam mluví o tom, může-li bohatý člověk vejít do Božího království, a dvakrát říká: "Jak těžko vejdou ... " A pak připojuje přirovnání: je snadnější, aby prošel velbloud (někteří biblisté čtou "kamilos - provaz" místo "kamelos - velbloud") uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.

Učedníci byli zaraženi z této Ježíšovy řeči, a proto Kristus vysvětlil onu nemožnost takto: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všechno." A skutečně, krátce po této rozmluvě, se obrací bohatý celník Zacheus (Lk 19, 1-10), a tak to, co je podle Ježíšovy řeči nemožné ("velbloud uchem jehly"), stalo se zásahem Boží milosti možným. Stejně musíme rozumět tomu vyjádření ("je nemožné") i tady: po lidsku je to nemožné, aby se odpadlý křesťan zase vrátil a dělal pokání, ale co je nemožné u lidí, to může způsobit Boží všemohoucnost.