Odpověď:

Je to poměrně hodně otázek a odpovědi by byly spíše na knihu. Ke každé otázce tedy alespoň velmi krátce:

Katolická církev a její vznik
Slovo pochází z řeckého slova katholikos, což znamená "všeobecný". Její původ sahá k Ježíši Kristu, který na apoštolech církev založil a který je jmenovatelem její "všeobecnosti" - "katolicity". Křesťaně žili v různých křesťanských obcích a ty se nacházely v různých kulturách a společná víra byla vzájemným pojítkem mezi nimi, a tak církev byla takto chápaná jako "všeobecná" (katholikos). Zároveň se takto vymezovala i od různých tehdejších herezí a sekt, kde to spojení skrze společné vyznání nebylo. Tato všeobecnost byla také brzy slavnostně definována jako třetí podstatná vlastnost církve v nicejsko-cařihradském vyznání víry: "Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev..." (r. 381). Katolická (všeobecná) je církev také proto, že má všeobecné poslání od Krista pozvat všechny ke spáse. Zároveň velmi brzy dalším znakem katolicity byl vztah a jednota s římským biskupem - papežem.

Římskokatolická církev
Právě poslední výše uvedený rys katolické (všeobecné) církve - její vztah k římskému biskupovi, papeži - se stal vymezujícím činitelem, díky jemuž během dějin při rozdělování křesťanů se začne hovořit o římskokatolické církvi a ortodoxní (pravoslavné) církvi, později evangelické církvi, reformované církvi... Velmi zjednodušeně o římskokatolické církvi: charakteristikou je opět apoštolské nebo nicejsko-cařihradské vyznání víry, sedm svátostí, římský biskup - papež jako hlava církve, společná liturgie podle Římského misálu (ale i s výjimkami jiných liturgií) atd.

Řeckokatolická církev
Je ve věrouce shodná s římskokatolickou církví, je s ní shodná i ve viditelném vedení církve, to znamená opět papež je zde osobou jednoty církve. Rozdílná je od římskokatolické církve především svou vlastní byzantskou liturgií a relativně i svým geografickým rozložením. Má také svou vlastní organizační strukturu a právní předpisy. Vznikla tehdy, když na základě florentské únie (r.1439) a brestské únie (1596) se s římskokatolickou církví spojila část pravoslavné církve.

Pravoslavná (ortodoxní)církev
Vznikla na základě Velkého schismatu v roce 1054, kdy bylo natrvalo narušeno společenství mezi východní (směřující k Cařihradu) a západní (směřující k Římu) církví. Pravoslavná církev si také zachovává apoštolskou posloupnost biskupů (jako výše uvedené) a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Přesto je nauka pravoslavné církve velmi blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Papež zde není uznáván jako viditelná hlava církve. S řeckokatolickou círví pravoslavná církev sdílí víceméně stejnou liturgii - bohoslužbu.

Evangelická církev
Ne zcela přesné označení asi nejlépe ukazuje na Českobratrskou církev evangelickou, která je početně největší protestantskou církví v naší zemi. Slovo evangelík použil Luther a další reformátoři 16. století k označení stoupenců luteránství, kalvinismu, anglikanismu atd. V tomto smyslu má tento termín polemický ráz, chce zdůraznit, že hlavní a jedinou autoritou je evangelium, tedy Písmo svaté (tzv. sola scriptura). Právě v té době 16. století začíná další velké rozdělení křesťanství, začínají vznikat různé protestantské, evangelické církve.

Církev československá husitská
Má pouye národní charakter, týká jen České a Slovenské republiky. Vznikla v roce 1920, hlásí se k myšlenkám protestantismu a zároveň z národního pohledu také k husitské tradici. V jiných rysech se ale odkazuje ke katolictví, protože vznikla na základě vlny tzv. katolické moderny na počátku 20. století.

Opět připomínám, že vše by si zasloužilo mnohem, mnohem větší vysvětlení, aby vzájemné souvislosti byly zřetelnější. V kontextu otázky je také třeba 59ci, že pozitivní odpovědí na bolestné rozdělení křesťanství je v dnešní době tzv. ekumenismus, tedy snaha křesťanů budovat krůček po krůčku vzájemnou jednotu.

Doporučuji:

Katechismus katolické církve, čl. 830-856 - vydalo nakl. Zvon, 1995

August Franzen: Malé dějiny církve - vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2006

Piero Petrosillo: Křesťanství od A do Z - vydalo Karmelitánské nakladatelství, 1998

Andrea Dué, Juan Maria Laboa: Obrazový atlas dějin křesťanství - vydal Portál, 1998